Přes Velkou Babu a ještě dál, 30.11.2019
Přes Velkou Babu a ještě dál - závod, který se Lucajda bude snažit jen těžce vytěsnit ze své paměti.
Tento závod byl opět, skoro jako všechny předešlé, spontánním rozhodnutím. Lucajda o závodě sice už dlouho věděla, ale jelikož to byl jeden z delších závodů (18,1 km), navíc převážně do kopce (446 m převýšení), neplánovala se účastnit. Kopečky se s Lucajdou totiž moc nekamarádí. Občas se Lucajda sice pokouší nějaký vyběhnout, většinou to však skončí rychlým přechodem do chůze, před nástupem infarktu. Lucajdě nakonec pomohla v rozhodování pizza, kterou si dopřála v pátek k večeři a měla nutkání ji v sobotu spálit. Přece jen je pořád sama, táhne jí na 30 a kdo by ji pak chtěl? Tlustou… Nedalo se nic dělat, věděla, že sama by se do běhu nedonutila. Páteční dopřáníčko tedy rozhodlo za ni.
Lucajda se tedy vypravila na závod. Po příjezdu strávila ještě pár minut v autě dumáním, jak se ze závodu vyvléct. Bohužel na nic nepřišla. Trochu se zarážela nad tím, jak je možné, že jí to třeba na pub kvízech tak pálí a tady ji prostě nic nenapadne… Nezbývalo nic jiného než se jít zaregistrovat. Samozřejmě se nezapomněla u registrace ujistit, jak dlouho se čeká na posledního, jelikož převaha běžců jejímu oku nemohla uniknout. Organizátoři ji ujistili, že pokud doběhne do 15:00 h., tak počkají (jen pro informaci, vybíhalo se v 11 h.)
Závod byl odstartován, všichni běžci vyběhli ve svém nejlepším tempu a pomalu se začaly tvořit skupinky závodníků dle rychlostí. Lucajda se sice držela za jednou z těch pomalejších, ale vůbec jí to nevadilo. Se svým tempem byla spokojená a běželo se jí prvních 10 km velmi dobře. Na cca 10 km ji předběhly dvě postarší závodnice kolem 50ti let. Lucajdu to ale vůbec nerozhodilo a naopak si řekla, že zkusí držet tempo s holkama a doběhnout s nimi až do cíle. Nějakou dobu se jí opravdu dařilo být holkám vyloženě v patách. Bohužel jí štěstí nepřálo a došlo k prvnímu klopýtnutí. Kluzký terén se jí stal osudným, naštěstí to ustála a jen si trochu poklekla (modřince na kolínku se však nevyhnula). Jedno menší uklouznutí ale Lucajdu ještě nevyřadilo ze hry. Holky byly stále na dohled a pořád tam byla malá šance, že holky doběhnou do cíle společně. Po pár metrech však Lucajda zakopla znovu. Tentokrát už to neustála a rozplácla se na cestě. Naštěstí ji nikdo neviděl, protože za ní už moc lidí nebylo. Bylo to trochu štěstí v neštěstí. Lucajda se ale sebrala, oprášila bahno a pokračovala dál. Holky už však byly v nedohlednu. S bolavým bokem a odřeným kolenem už se Lucajdě nepovedlo dostat znovu do tempa a už vůbec ne dohnat holky. K závěru ji ještě předběhlo pár závodníků. V tu chvíli si poprvé pomyslela, jestli za ní ještě někdo je…Nakonec se v čase 01:56:17 dobelhala konečně do cíle. Šťastná a totálně vyfluslá. Z tohoto závodu si však Lucajda odnesla pár nových zkušeností. Kromě odřeného kolene, modřin a roztržené bundy, doběhla Lucajda poprvé ÚÚÚPLNĚ POSLEDNÍ.
