Pernštejnské peklo z pohledu účastní­ka, 24.4.2010

Ač ještě nemám 100% vyřešeny vstupní­ podmí­nky do tohoto uskupení­, rozhodl jsem se s vidinou proplacení­ startovného zúčastnit v barvách Meteoru letošní­ho roční­ku Pernštejnského pekla. Jaká v tomto týmu panuje atmosféra jsem zjistil ještě před závodem, když mi kámoši z nikdy nesportuješ sám zapomněli ří­ct, že cyklistická část tohoto závodu se jede po silnici.

Tí­m se dostáváme k vlastní­mu závodu. Pernštejnské peklo, jak již název napoví­dá, se koná v okolí­ hradu Pernštejn a skládá se ze dvou běžeckých a jedné cyklistické části. Ty je možno absolvovat buď individuálně nebo v tří­členném týmu. Meteor zde zastupovaly týmy Meteor A ve složení­ eF, Vechys a Yago, Meteor 1 ve složení­ Gabča, Terka a Martin a v kategorii jednotlivců AM.

V této sestavě jsme se tedy v sobotu 24.4. sešli na startu v obci Bratruší­n. Hned po pří­jezdu nás (nebo aspoň mě, protože ostatní­ to určitě věděli), překvapila silná sestava triatlonistů. Přesto se na start postavilo krom nás i pár další­ch zoufalců na horských kolech a boj o čelní­ pozice v oblí­beném banana cupu zůstával otevřený.

Na rozehřátí­ jsme absolvovali čtyři krosová kolečka o délce 1,5 km, celkově tedy 6 km. Ve střední­ části se běhalo bahnem do kopce a nejeden méně trénovaný pretekár v této pasáži raději vsadil na jistotu a přešel do chůze. Barvy štafety Meteor A zde hájil eF a přes svůj známý odpor k běhání­ předváděl velice kvalitní­ výkon a držel průběžnou třetí­ pozici mezi štafetami. O poznání­ méně se dařilo zástupkyni Meteoru 1, která si musela vytrpět i nepopulární­ předběhnutí­ o kolo. Přesto se nevzdávala a držela naděje druhé štafety na umí­stění­ v první­ pětce. Já jsem se snažil držet svojí­ taktiky, absolvovat každou disciplí­nu jako by měla být poslední­, ale asi už jsem ztratil něco ze svého mladického elánu a předbí­hal mě jeden závodní­k za druhým.

Následovalo přezutí­ a usednutí­ za řidí­tka. Sám jsem se snažil držet se těch, kteří­ věděli jaký materiál zvolit, ale v rovinatých pasáží­ch to šlo těžko. Konečně v údolí­ jsem našel svého soupeře a s tí­mto pánem v důchodovém věku na staré favoritce jsem bojoval do poslední­ho dechu. Po úvodní­m dvacetikilometrovém rozehřátí­ nás čekalo závěrečných 7 km do kopce vtipně uvedených nápisem na silnici peklo začí­ná:). Šlo to docela v pohodě, Yago si stihl i zavolat. O osudu týmu Meteor 1 žádné zprávy. Mě postupně přicházely a odezní­valy křeče a snažil jsem se neplakat.

Na závěr jsme si dali poslední­ 3 km výklus. Z kopce to šlo celkem v pohodě, ale závěrečný výběh sjezdovky už po předcházejí­cí­ch disciplí­nách moc jako výběh nevypadal. Přesto se Meteoru dařilo a jeho štafety skončili na 3. a 4. mí­stě.

Následoval guláš a pivo v mí­stní­ hospodě a závěrečné vyhlášení­ ví­tězů spojené s tombolou, kde Meteor A potvrdil své štěstí­ nejen na poli sportovní­m.

VÝSLEDKY

FOTKY