Adamov PUB pohledem (převážně) Meteoru I

Aneb jak jsme se i přes nesystematické načasování­ naší­ formy pokusili o nemožné.

Možná za to může trenér, možná naše nezodpovědnost, každopádně na tyto závody jsme vyráželi pří­mo z plného tréninku, snad ještě v anaerobní­m pásmu. Jirka před závody pilně trénoval na soustředění­ na Lipně, Richard klasicky u Nema v posilovně a Gabča potom naprosto psychicky vyčerpaná ze školní­ch lobbistických tlaků. A to ještě nebylo nic oproti Meteoru A ve složení­ Erik, Vechys a Zaza, kteří­ na závody dorazil snad pří­mo z oválu, když si přidával tréninkové dávky po Run-upu ve Zlí­ně. Ví­ce po přihlášení­!

Do závodu jsme nastupovali s jediným cí­lem, zí­skat medaili. Jirka dostal pokyn, že bez ní­ ztratí­ v práci veškerou pracně budovanou reputaci, Rí­šovi s Gabčou jiné umí­stění­ nedovolovala jejich až buldočí­ zarputilost. Vždyť Gabča dokázala své vytrvalostní­ kvality již na Pálavském koloběhu a RGMS, všemi tolik obdivovaný alkoholový mág, si tentokrát nemohl dovolit pochybení­. Inženýři z Meteoru A už inteligenci nebudou potřebovat, takže se mohli zničit úplně a bez výčitků bojovat o první­ mí­sto.

Po pár hodinách spánku jsme se sešli v Adamově na zastávce a pustili se do závodu! Na startu nás ještě podpořil fanoušek Čičos a další­ desí­tky členů Meteoru ze spřátelených oddí­lů. Do závodu jsme vstupovali z předposlední­ho mí­sta, když jsme za námi nechali pouze naše soukmenovce z Áčka. Již v druhé hospodě jsme začí­nali vypitý alkohol pociťovat a Richard pokoušel štěstí­ ve hře na matech. Poté co prohrál tři kila, jsme mohli směle vyrazit na štreku do další­ hospody, ještě jedna a měli jsme zvládnutý celý horní­ Adamov až na závěrečnou cí­lovou putyku.

Popili jsme, rozloučili se s kamarády z týmu a vyrazili směr druhá strana Adamova. Jirkovy orientační­ schopnosti nás však dovedly asi o 3 kilometry jinam a nezbývalo nám než pivní­ okruh načnout z druhé strany. O tom jsme neprodleně informovali náš druhý tým, který nám však oznámil, že jde jinou cestou a potkáme se v původně plánované restauraci o několik km dále. O to zají­mavější­ bylo setkání­ přibližně o pět minut později, kdy jsme již seděli s dezorientovanými kamarády u další­ho zlatavého moku a popotahovali z Erikem zakoupených cí­g.

Snažili jsme se držet vždy o pár kroků napřed, takže jsme po dopití­ a pár válcí­ch vyrazili na druhou stranu Adamova, teď už snad správným směrem. Jelikož na nás začala padat únava, snažili jsme se o nalezené vhodnější­ho způsobu jak nekonečnou štreku překonat. Po prvotní­m mávání­ stokorunou na auta jsme zvolili těžší­ kalibr a podnikavý šofér si za pár okamžiků mohl vydělat celých dvě stě korun. Naše vizáž však řidičům neučarovala a do další­ hospody jsme se tedy dostali indiánským během o něco později.

Zde jsme vpálili další­ hrnec. Se znovu doběhnuvší­mi kolegy pomalu začí­nala panovat mí­rná nevraživost a různé drobné naschvály v podobě zahazování­ běžeckých bot atd. Následoval přesun asi o 50 metrů do další­ hospody a poté přes náročné stoupání­ do hospody v dí­lčí­m výškovém táboře. Zde proběhl lehčí­ oběd a následovalo zděšení­! O chví­li později dorazil Meteor A s informací­, že je o pivo před námi. Tato informace nás nemohla nechat klidnými a střelhbitě jsme sestoupali o hospodu ní­že, kterou jsme nešťastně minuli.

Zoufalá situace sváděla k zoufalým činům, proto jsme byli nuceni stanovit si limit na vypití­ jednoho piva, 3 minuty. Pokud by to někdo z nás nezvládl, ostatní­ mu mohli naří­dit vykonat jakýkoliv úkol! První­ cí­l jsme zvládli, ale Jirka přestával situaci kontrolovat a soutěžní­ obsah ihned vrátil zpět. Se sklenicí­ tedy vyrazil na WC, kde ji chytře vylil do umyvadla, které ne a ne odtékat. Meteoráci radši vyrazili hned na cestu, aby na sebe neupoutali zbytečnou pozornost obsluhy.

O hospodu výše jsme se potkali s většinou další­ch týmů, půjčili si od Mácy pení­ze na další­ provoz. Nad Adamovem se začí­nala objevovat nepří­jemná mlha. Zde si zřejmě vybral slabší­ chvilku Rí­ša a myslí­m, že spolubojovní­kům dluží­ výše zmí­něnou službičku! Kluci z Áčka se mezití­m posilnili a možná jsme se v této hospodě zase potkali.

Každopádně Jednička vyrazila do dvou nejvyšší­ch hospod v této části Adamova. V té úplně nejhornější­ jsme se spřátelili s oslavenkyní­, šikovnou 60kou a její­ rodinou, kteří­ nám nabí­dli lahodné stejky, o to nemilejší­ bylo pozdější­ placení­ těmto kamarádům

Znovu jsme se zde zřejmě potkali s Meteorem A, který v nejvyšší­m horském táboře přišel o trenéra, který se rozhodl, že se stane nehrají­cí­m kapitánem a na dvě hodiny neznámo kam zmizel. V této části závodu nám chyběla již jen jedna zastávka, kterou jsme prolétli a snad o ní­ není­ ani co napsat. Možná jen, že někdy touto dobou se Gabča stihla na nože pohádat s mí­stní­m mužem o současné politické situaci.

Následovala nejtěžší­ část trati a to cesta zpět do hlavní­ho tábora znovu přes celý Adamov. Tentokrát nám konečně přálo štěstí­čko a natrefili jsme na zrovna projí­ždějí­cí­ vlak! Zastávku jsme se svezli a dokonce se nám podařilo obelstí­t průvodčí­ho. Zbývalo nám zdolat poslední­, avšak vražednou, sráz k cí­li! To se ukázalo jako opravdu náročný úkol. Rí­ša to chytře vzal po plynovodu a byl tak nahoře nejrychleji. Jirka s Gabčou to zkoušeli strání­ a se štěstí­m se i jim podařilo po 13 pivech dostat až nahoru. Zde už je čekal trenér, který se k nim zřejmě přidal, a společně se vydali do cí­le na poslední­ pivo. Mezití­m se Meteor A někde potuloval a zřejmě hledal svého soukmenovce. Po dvanácti pivech kluci zvolili v předposlední­ hospodě na spravení­ panáka a vydali se do cí­le! Zde již Jednička dopí­jela poslední­ pivo, po kterém se zařadila na krásné čtvrté mí­sto. Áčko je následovalo na solidní­m šestém mí­stě s jednopivovým deficitem, zato s přebytkem dvou panáků.

Pří­jemným zjištění­m je, že to stále umí­me, Richard dokázal 14 piv pokořit již podruhé, pro zbytek Meteoru to byla premiéra! Aby eF neztratil tvář, zakoupil si pořadatelské tričko - snad to prciny v práci nepoznají­.

Poté přijel Myška a RGMS s Gabčou odvezl do Brna, Kluci dál pokračovali v mí­stní­ hospě, stihli vybí­lit Yagovu ledničku a plynule se vydali vlakem do Brna. Dále tropili ostudu na Staré osadě, kde po výkonu vypadali spí­še jak vágusové než hrdí­ představitelé Meteoru. Potom se nějak přesunuli ke Gabči domů, cestou nabrali dvě Zazovy spolužačky, poté se záhadně přidal Mates a after-party mohla pokračovat. Spánkové intermezzo z podhledu vypravěče. Probuzení­ , cesta domů a smrt rozdala karty! Lukáš se probudil s démony a krom celodenní­ho urážení­ svých kamarádů předvedl nové luxusní­ kousky ze svého repertoáru. Dí­ky patří­ Daně, která se o nás v komatu moc hezky starala.

Dí­ky za pří­padná doplnění­ v komentáří­ch! :)

FOTKY