Vokolo Priglu, běžecký závod, 16.10.2010
2 hodiny zbývají do startu závodu. Na třech různých koncích Brna se připravují tři běžci SK Meteor Brno. renee, homothomasis a jeník.
Nervózně přešlapují a přemýšlejí, co vše vzít sebou a v čem běžet. Pohled z okna ukazuje nervózní počasí bez slunce, které hrozilo sychravostí, a když k tomu přičetli to, že se běží kolem vody, lehce se jim sevřel žaludek. Takže sbalit vše do batohu a na místě se uvidí. Lehce po desáté se spolu potkávají u šaten, kde si rozdělí tašky mimo jiné i s chipem a startovním číslem. Doporučení organizátorů, k vyzvednutí těchto nezbytných potřeb den předem, je opodstatněné. Můžou se v klidu soustředit na volbu závodní strategie. Panuje výborná nálada, a i přes absenci sluníčka, všichni září úsměvem. Honza si pochvaluje startovní číslo 500 a Tom zase ideální teplotu, která poskytne jeho tělu optimální chlazení. René se mlčky usmívá a užívá si skvělou atmosféru závodu, který rozhodně předčil veškerá očekávání. To, že „Brno běhá“ se ví, ale že takové množství závodníků přiláká závod v oficiální délce 13,7 km, kde rovinky nehráli ani vedlejší roli a byly spíše komparz, se rozhodně nečekalo. Přesto všechno organizátoři zvládají předstartovní průběh naprosto hladce. Ale to už nastává čas na protáhnutí a rozběhání. Po něm se naše trojice pomalu přesouvá do startovního koridoru, kde rostoucí hladina adrenalinu už překročila všechny evropské limity.
Start
A nic. Klasika. 950 závodníků prostě startuje pomalu. Četnost zatáček v prvních několika set metrech pomáhá startovní pole trošku natáhnout a stabilizovat. A pak už se jen běží a běží a běží a běží a běží…
Cíl
Tomu pocitu, který cítili, když se řítili do cíle maximální rychlostí, kterou lze dosáhnout při pokročilém kyslíkovém dluhu, se nic nevyrovná…
Na stejném místě, kde se předtím potkali, si teď vyměují první dojmy z právě absolvovaného závodu. Nadšení nezná mezí. A tak to má být.
