Inline půl maratón Bratislava, 27.3.2011
Celý výlet započal v pátek 25. března cestou vlakem za východní hranice k našim slovenským sousedům. Jelikož se k Zazovi nikdo nechtěl přidat, vydal se na cestu sám podvečerním vlakem do Bratislavy. Tam již čekala meteoračka Baša. Barbara byla v Bratislavě dřív tak zajistila veškeré formality ohledně prezentace atd.. Cesta vlakem patřila k těm náročnějším z důvodu plného obsazení všech míst a tedy nemožnosti si sednout, nutno podotknou, že většinu míst zabrali nagelovaní technaři z ČR, kteří zřejmě mířili na nějaký „koncert“ do Blavy.
V sobotu ráno se celý tým rozhodl podniknout menší 26 kilometrovou rozjížďku před nedělním závodem. Ta se nesla v poklidném tempu a po chutném obědě následoval odpočinek před druhou fází. Večerní příprava začala výstupem na místní dominantu Bratislavský hrad, odkud jsme vyhlíželi, kde by mohl pokračovat trénink. Rozhodli jsme se pro průzkum středu města a objevení vhodného tréninkového centra. Leč byl slibován i Pizza Hut žádný nebyl. A tak jsme skončili v pravé moravské tělocvičně. Dali jsme si několik zátěžových dávek. Po nich následovala zasloužená odměna v podobě kebabu. A spánek.
Neděle začala posunem času, a proto vstávání hodně bolelo, ale zvládli jsme to! Po lehkých problémech s orientací mezi téměř šesti tisíci závodníky (dohromady maratón, půl maratón a inline) jsme již byli na startovním roštu. „Start“ se odněkud ozvalo a dav „inlajnistů“ se rozhýbal směrem kupředu. První stovky metrů se nesly ve znamení prodírání se na lepší pozici, ale po nájezdu na první z mostů již bylo startovní pole dokonale roztrháno a i náš dvou členný tým se rozdělil. Zaza s chutí polykal metry za nějakou špínou, která udávala celkem solidní tempo. Jenže co čert nechtěl! Z ničeho nic se objevil nejspíše týmový partner oné děvčice, lapil ji za ruku a táhl ji do neznáma. To Zazovi lehce podlomilo morálku, kterou již měl nahlodanou stále častěji se ozývajícím se puchýřem na patě. Závod se v tuto chvíli nacházel lehce za polovinou. Najednou našeho borce předjíždělo více hloučků a v jednom z nich se vezla i Baša. Ještě chvíli se Zaza zkusil držet, ale pak zůstal sám v boji proti mírnému větru. To už Baša jela zhruba s minutovým náskokem a stále se vezla v závětří statných borců. Když byl Martin s morálkou úplně nejhlouběji, dojela ho skupinka několika staříků a chytil nový dech. Ti ho dovedli v podstatě až do cíle. Baša která zvládla tento závod lépe takticky, se vyvezla až na závěrečný most za svými chlapci, tam vyjela z větrného pytle a do cíle dorazila před nimi, a před Zazou zhruba o necelé dvě minutky.
Pak už jen na nás čekalo zasloužené nealko pivo a nejké to pohostění.
