Grasski - Štítná nad Vláří, 19.-20.6.2011
Tradiční meteoří baštou na poli travního lyžování je Štítná nad Vláří, kam jsme vyrazili i na letošní český pohár.
vechys a eF měli jako členové Meteor grasski A-týmu svoje místo jisté, dále byl nominován zaza a protože jsme potřebovali řidiče, do týmu se vlezl i erik.
O tomto víkendu jsme toho stihli opravdu hodně, začali jsme večírkem na dálnici spojeným se šampíčkem a příležitostným prodejem cigaret. Dále už nám Pavel, řidič a navigátor další dobroty nedovolili, do Štítné jsme tedy dorazili relativně použitelní. Za Lukášův příchod do hotelu „ Dobrý večer, já se jmenuji Vechta“ by se nemusel stydět ani expert na etiketu Ladislav Špaček.
Dále jsme již pokračovali standardně, vyrazili na svah, přivítali se ostatními a začali kropit. Radlera střídala borovička a whiska až jsme byli už solidně napálení, dokázali si najít nové přátele a udělat si i pár nepřátel. Tou dobou končí má část příběhu, jelikož jsem se s pohrůžkou zabití Erika vydal do hajan. Ostatní údajně pokračovali ještě na místní zábavu, respektive kodat do cizích postelí.
V sobotu byl na programu nejdříve obří slalom, ve kterém se vechysovi povedlo získat bronzovou medaili, čímž potvrdil svou příslušnost k absolutní české špičce v tomto sportu, další naši borci se seřadili hned za ním, eF. 4 a erik 5. Nezapomenutelným zážitkem byla ale především Zazova jízda!
V „esgéčku“ se kluci seřadili ve stejném pořadí, akorát o pár míst dozadu. Nic nebránilo začátku dalšího kropení. Duch večera se nesl v tónu krvavých zad. Do kropen týmu meteoráků přibyla vítaná posila, létající inženýr Daniel Mrňa. Mrňous oslavil svůj návrat na zelené svahy opravdu velkolepě a večírek ukončil ve svém pelíšku přímo pod barem.
Někdy mezitím byl zbytek meteoráků odvezen naší jedinou kamarádkou Zuzkou na ubikaci. Tam jsme se vyšampónovali, předvedli svá vyrýsovaná těla a následně mohli vyrazit směr město. Nejdřív jsme to vzali přes hospodu, kde jsme dali pár zad s mladším osazenstvem. Solidně připraveni pak vechta s eFou vyrazili do Kravína na lov.
Zde jsme zřejmě solidně zatokali, Lukáš se ale někam vypařil a zbytek večírku si tak Jirka musel dát samostatně. S domněním, že jsme se přesunuli ne do Kravína, ale na Prasec (u Tišnova) ho to ani moc netížilo a mohl rozvíjet svoje balicí schopnosti - neodešel s prázdnou, ale hned se dvěma telefonními čísly. Oříškem však bylo dostat se z Kravína domů. Když chtěl taxikář za odvoz do Brna dva a půl tisíce, Jirkovi začalo pomalu docházet, že je něco špatně. Nakonec ale všechno dobře dopadlo za svítání už eF sladce usínal přede dveřmi hotelu.
V neděli se jel slalom, Erik skončil na krásném 4. místě, Lukáš vypadl a vysloužil si trest. Po závodech jsme vyrazili na luxusní obídek za servírkou s nejhezčími dolíčky na světě. Jelikož jsme dolíčky chtěli vidět co nejvíce, snažili jsme se být enormně vtipní, což se nám chvíli i dařilo.
Neděli jsme potom ukončili válkou s Florecem na paintballovém hřišti.
Víkend byl fajn, za rok zase.
