Meteor si podmanil Harusák, obří slalom 15.1.2012
15. leden je odjakživa významným dnem, což se potvrdilo i letos na zahajujícím závodě letošního ročního Žďárské ligy mistrů.
1622 se narodil Molière, 1929 Martin Luther King, 2001 byla spuštěna americká Wikipedie, 2012 - SK Meteor Brno si podmanil novoměstské svahy a ze závodu v obřím slalomu si „odvezl“ všechny medailové placky vč. bramborové, pobramborové, popopobramborové a popopopobramborové a stojí za to zmínit i tu popopopopopobrambrovou. Jinými slovy sedmička meteoráků se pěkně popořádku poskládala do první desítky v konkurenci necelých 70 startujících.
Nejprve je třeba zmínit, že velkým tahounem na závod byla vydařená propagační kampaň. V zákulisí závodu (na sedačce, mezi vlekaři, v bufetu, před bufetem, za bufetem, jednoduše všude) se mluvilo o letošním vyzyvateli, tedy loňském vítězovi Erikovi, který pořadatelům ŽLM nevědomky poskytl fotku ze svého lyžařského archivu, jež byla použita jako ústřední poutač závodu v plakátovém provedení. Že je Harusův kopec obdobou Wengenu? Budiž. Že se jezdí na závodech bez helmy a ve slunečních brýlích? Dejme tomu. Ale že bude sponzorem závodu Meteor, a že bude svítit sluníčko? Ne, tady soudruzi ze Žďárska udělali chybu. Závod nezačal v už tak pozdní 15. hodinu, naopak byl přesunut na 4. odpolední, tedy pár minut před tím než slunce začne zacházet za obzor a na obloze se začíná objevovat proud meteorů.
Díky časnému příjezdu a posunutí závodu jsme měli možnost načerpat inspiraci opodál. Takhle si tam v lesíku jezdilo pár uslintaných chlapíků s baťohama a lidi okolo je v tom povzbuzovali. Ti, kteří biatlon už někdy viděli, se nenechali zmást, ale někteří se místo detailní observace biatlonové techniky zabývali otázkami, jestli mají běžky hrany a co že to mají ti závodníci v těch batůžkách. Nadšeni biatlonem jsme tajně doufali, že by se někteří z biatlonistů mohli otočit na obří slalom, žel naše tužby nebyly naplněny a Meteor měl o konkurenci méně.
Ohřátí z místní bufetové chajdy, nakoupili jsme si celých 7 jízd, tedy více než 1 na prohlídku a 2. na závod. Vypadalo to jako výzva, ale díky dynamičnosti závodu jsme si stihli tréninkově sjet kopec, navíc dokonce více než 2krát. A pak začala muka. Čekání na startu jsme si zpříjemnili focením a vyslékáním (pouze do kombinéz). Pro někoho stereotyp, pro jiného nostalgie, akorát s tím rozdílem, že na startu nikdo nemasíroval, chyběl rukáv a lyžařský servis. Čas plynul a na trať se s číslem 140 (=40) vydala PiPi. Organizátoři, časoměřiči (stopkaři), lidé na sedačce i mimo zbystřeli. Jako blesk prosvištěla branami a započala tak proud meteorů táhnoucí se na nebi i pod nebem. Za ní PP, Maka, Tygr. S vlnitou elegancí hraničící s přímočarostí se branami propletli Zazi, Vechta a Erďa. Pravé oko znalce vědělo, že Erik obhájí titul, levé oko laika váhalo, který ze zbývajících 2 týmových kolegů bude atakovat Erikův výsledek. 1. kolo potvrdilo pravé oko znalce.
V cíli i na startu se vylidnilo. Vypadalo to, že možnost zlepšit si svůj výsledek a vrhnout se do druhého kola využije sotva třetina závodníků. Ale v okamžiku, kdy Meteor dojel opět na start, přestala platit podmínka „kdo dřív přijde, ten dřív jede“ a k tomu ještě vyakcelerovala dynamičnost frekvence alternace startujících, že jsme si na startu zahráli na „postávanou“ dokud nás znovu nevpustili do novoměstského brankového kotle. Pro větší atraktivnost vysoce sledovaného závodu a pro větší transparentnost závodu jsme se rozhodli změnit startovací pořadí. A výsledky? Někdo si polepšil, někdo pohoršil, tentokrát už nikdo okolo nežasl, protože všichni chtěli co nejdřív do tepla. Každému se započítal lepší výsledek, což ve výsledku znamenalo, že Meteor pobral, co mu pod nohy spadlo. Takže lyže a lyžáky a mohlo se jet dom, někdo i kratší zkratkou.
