AVL, 11.3.2012

Tento turnaj byl pro mě prvním a posledním v letošním ročníku AVL a mohu snad jen konstatovat ŠKODY KOPEC..

Již z hektického schánění šetice bojovníků o titul mistra v 5. lize AVL bylo jasné, že nominovat se mezi šest nejlepších z týmu Meteoru nebude jednoduchá záležitost, nebyla, do konečné sestavy se nakonec probojovala jen čtveřice nejsilnějších ve složení mira, míša, mikesh a Klára Holičová.

V prvním utkání jsme se potkali s jedním z nejvýše postavených týmů této ligy a to týmem Horňácko, který nás zcela podcnil a tak tak, že jsme ve čtyřech neurvali první body dne, bohužel troufám si říci zbabělá, nic méně chytrá hra 6 proti 4 v závěru prvního setu ze strany Horňácka dopadla pro nás nepříznivě a to výsledkem 23:25, v druhém setu již bohužel k dlouho očekávanému zvratu a za divoké podpory strany fanoušků k překvapení nedošlo a tento jsme prohráli 17:25.

Do druhého zápasu jsme již nastupovali v plné sestavě posilněni o dvě, nebojím se to říct dívky jejichž krátké kraťásky nenechaly jednoho diváka klidným, podotýkám, že v tomto zápase, jako i v dalších poté jsme byli jednoznačně nejkrásnějším týmem celého dne s tím nejkrásnějším pozadím na člena týmu, 4 krásky s proklatě krátkými trenýrkami a 2 zvířata s proklatě tvrdým a přesným smečem, nebál bych se jej kolikrát nazvat až HŘEBÍKEM..
No nic, zpět ke hře, v tomto zápase jsme nastupovali proti týmu MLADÍ a NEKLIDNÍ, což i z jejich projevu předvedené hry bylo patrné a i přes počáteční zmatky z nahrávek a smečování (ano, moje chyba, naposled jsem šestky hrál za krále klacka, kdy se nahrávalo ze středu a smečovalo z kůlů, tak od neděle vím, že je to již jinak :D) jsme dokázali vyhrát zcela deklasujícím rozdílem třídy 25:22. V dalších setech již tak veselo nebylo, mladí se nějak uklidnili a vyhráli o fous 16:25, třetí a závěrečný set byl pak pastvou pro divákovo oko, útok střídal útok, nespočet takřka ztracených míčů jsme dokázali vybojovat a vrátit zpět do hry, nic méně, nervozita se projevila v samotné koncovce, kdy jsme set ztratili 14:16.

Ke třetímu zápasu dne jsme opět nasupovali v jiné sestavě než ke hře předešlé a to se ztrátou jedné kytičky, tudíž, pokud se již v naší sestavě ztrácíte, BYLO NÁS 5. K tomuto zápasu jsme nastupovali po nekonečné asi 18ti hodinové přestávce, kterou jsme trávili v místním bifé ochutnávkou nejrůzějších laskomin, ale ani to týmu ‡UMÍNKŽ nepomohlo a tyto jsme smetli ze hřiště jednou provždy, myslím, že pár členů týmu brečí ještě teď. ‡umínky jsme v prvním setu nechali namlsat 19:25 a až si mysleli, že nás mají na lopatě, spustili jsme koncert přesných přítahů, krásných nahrávek a nejvtrdších smečů v historii AVL. Ve druhém a i třetím setu jsme naše soupeře sfoukli jako svíčky 29:27 a 15:9, zkusili to, nevyšlo jim to.

K poslenímu zápasu dne jsme nastupovali okamžitě po odbití posledního míče na stranu ‡umínků a to proti týmu Traverza, na který jsme sice nastupovali poprvé za celý den rozehraní a v sestavě z předešlého zápasu, nic méně změna hřiště nám evidentně neprospěla tento tým nám v prvním setu poměrně slušným útokem utekl 11ti bodovým rozdílem, který jsme již nedokázali stáhnout a prohráli 14:25. Druhý, o hodně napínavější set jsem zákeřným útokem dloubali do sebevědomí našich protihráčů a takřka vyhraný set jsme v závěru díky chybám v poli ztratili 23:25.

Závěrem snad jedno moudro, které jsme splnili zcela určitě (díky holky):
"Není důležítý, jestli vyhraješ, nebo prohraješ, důležitý je, jak u toho vypadáš!"