ŽLM: kuželky 13.4.2013
Přátelé, kamarádi a příznivci kuželek měli opět možnost se utkat ve velmi prestižním a celosvětově známém kuželkářském přeboru, kde přislíbili účast již světově známé legendy tohoto sportu. Zde jen výčet některých legend, které se dostavili. Podlahový kuželkář Erik, jednoruký Vecheta a mandarinový Zaza... to jsou tři hvězdy, které již přes den neskrývali své ambice. Doprovodný team, který se z původních asi pěti lidí docela rozrostl tvořili... Máčka, Anke, BáraJan, Marťásek, Jarda, eF, Yago, Linda, Prcina a posledního si bohužel nepamatuju, ale podle mých informací měl být upálen sám sebou na radu našich kuželkářských hvězd. A taky pes oblečen ve velmi slušivých šatičkách, ne větší než příloha na talíři.
Velmi kvalitní příprava některých členů přes den už dopředu nasvědčovala, že půjde o velmi divácky atraktivní klání, zejména cabrioteam, který měl jak se zdálo pěknou formu, kterou postupně pilovali již při ranní rozcvičce na jungmance a posléze odpolením irským čajem v ZOO. Ještě nějaký ten fernet na cestu, aby se nevypadlo z formy a všechny tři vozy si to míří rovnou za kliklinosem někam za Ždár... Velké Lososovisenice
Osamocený Jirkoj nás vítá a netuší co přijde...
Zahajovacího hodu se nejdříve ujímá věčně se usmívající Máčka, daří se mu... ale ne podle jeho představ... poté náš řidič Jarda, pro kterého to bylo premiérové utkání a nemá se zač stydět. Následuje ho Anička Máčková již několikrát diskvalifikovaná za podvody se jménem, které se rovněž daří, ale ne podle představy Marťáska, který hází sice více než loni, ale nevěřícně kouká na své promarněné skóre po prvním kole a končí daleko v poli. Následuje BáraJan, která přijela s velkou formou a hází nejvíce za poslední desetiletí a ujímá se průběžného (nakonec i konečného) vedení v Meteor teamu.
Klep klep... přijíždí favorizovaní tahouni celého dne v již velmi kvalitní formě. Pár přátelských poplácání na záda (i BáraJan měla tu šanci být počastována svým bratrem) a ikony kuželek se staví (blembají) na dráhy. Nejdříve se na nepravidelně proměnlivě se vlnící dráhy odhodlal házet Zaza a eF. Souboj je to veliký, ale spíše jde o psychyku než o umění se trefit. Snaha trefit je urputná a boj je to veliký, ale všudypřítomné eško se nenechá jen tak odradit a neustále se drží borcům na zádech. Zlatý hřeb teprve přichází. Mladí a nedočkaví borci Vechta a Erik nastupují se svou vymazlenou formou ke koulím. Již po několika hodech dostává Vechta v pravé dráze vztek na svou ruku, ke které neustále promlouvá, křičí po ni, škrtí ji, mlátí, přemlouvá, ale nic naplat ruka ne a ne házet uspokojivé výsledky a samomluvícího Vechtu kuželkáře psychycky vyčerpává. To Erik vedle se svým méně hlučným spíše tichým eškem spokojeně hazí jednu nulu za druhou a do toho občas vytře rozběhovou dráhu. Hlava opírající se o zeď při hození další nuly mluví za vše.... Dneska hoši prostě neměli svůj večer....., ale den jim rozhodně patřil. V pozadí to vše sleduje Jirkoj s již menším nadšením oproti začátku. Co naplat.. i tohle je prostě sport a když se opiješ tak seš opilý. Ani beatleshake už borcům nebyl co platný... a výsledková listina mluví za vše.
Půlnoc byla na spadnutí a ke drahám nastupují nedočkavý Yago, Linda, Prcina a asi upalující se někdo..., ale tento souboj jsme již nedokázali sledovat až do konce jelikož náš rozjezd právě přijíždí a my upalujem nazpět.
Co naplat... myslím, že fotky, výsledková listina a video (na FB) mluví za vše. A snad kdo ví jak všichni dorazli domů a jestli někomu smrdí auto fernetem ještě dodnes, ale turnaj to byl úchvatný a pro místní nadšence velmi divácky překvapivý.
A ponaučení zní: ne každá dobře hozená koule trefí kuželky tak jak bys chtěl...
