Adamov PUB, 22.6.2013
Start letošního Adamov PUBu vypadal tak jaksi klidně a nesoutěživě, až jsem začínala pochybovat o tom, jestli pivní soutěž vůbec někdo bude chtít dokončit dřív, než na Adamov lehne tma. Ne, že by mi to vadilo, protože kdyby to tak i ve finále dopadlo, měla bych na všecko víc času a rozhodně míň ešek. Každopádně nakonec se našli i tací, kteří opravdu o poháry statečně bojovali.
Na startu se nakonec sešlo deset týmů. I letos bylo možný vidět velkou kreativitu v jejich názvech. První se nahlásili BOBCI. Pak bramborový tým s bublifuky tzv. METEOR POTATO, ve složení Máčka, Marťásek a Jerry. Následoval tým s názvem INTERGALAKTIČTÍ BIOMRDÁČI. Od čeho je tento název odvozen, radši ani nechci vědět. Každopádně kdyby nějaké dívky měly snad zájem o obracení se členy tohoto týmu, nechť se obrátí na Fijuse, Čičose a Kupise. Jako další se k mému skromnému startovnímu stanovišti přihnaly RŮŽOVKY ve složení Baša, Bára a PP s velice slušivými růžovými čelenkami ve vlasech. Hned za patama Růžovek přiběhly EŠkařky METEORu Bí, Tygr a Markéta. Pak konečně dorazil i hvězdný tým METEOR BRATRANCŮ a bratrancových bratranců Yaga, eFka a Ríby, kteří spolu kupodivu ještě stále skvěle vycházejí i přesto, že mají občas zmatek ve volbě dívek. Následoval meteor tým NOSÍM RŮZNÝ BREJLE. Velikostně jemně nadsazené barevné okuláry oblékli Zaza a Erik s Vechysem. Skoro před startem se odhodlaly přihlásit i nadějné NĚŽNÉ DÍVKY ve složení Ája, Véja a Anďa. Zmatení Jindra a Alča, bez třetího člena týmu Honzy Pavlíčka lehce neschopní vymyslet si název se přihlásili KŘOVÁCI. Jako poslední se na start se díky nejdochvilnějšímu členu týmu Nečimu dostal PREČO TÝM s cedulkami na zádech pro lepší identifikaci, které naštěstí ani v případě Maciny a Kačky nebyly třeba, protože do cíle všichni z týmu dorazili po svých a kompletní.
Po startu se někteří soutěžící rozprchli, jiní rozešli do všech různých směrů. Ve snaze udělat pár fotek a obrat některé o peníze jsem ověšená asi šesti kabelkami běhala od jedné Ptačinské hospody ke druhé. Svůj cíl jsem úspěšně pokořila a vybraný peníze jsem spěchala utratit za alkoholické ceny. A pak začal kolotoč. První o pomoc požádal tým Meteor Potato. Kupodivu se někteří stále nepoučili z předchozích ročníků a zvolili dost nevhodné otevřené obutí. Což způsobilo, že Máčka, stále ještě relativně střízlivý, zaparkoval loktem a kolenem ve štěrku adamovských neuklizených ulic. Druhý se dožadoval pozornosti tým na začátku málem diskvalifikovaných BIOMRDÁČŮ, Fijusův žaludek si žádal lékovou podporu, pravděpodobně po požití některého z méně kvalitních piv. K mému úžasu už ale touto dobou tým Bobků a Něžných dívek bojoval o první a druhé místo. Musela jsem proto porušit několik dopravních předpisů a spěchat do cílové hospody.
Tým Bobků a Něžných Dívek doběhl do cíle zhruba po třech hodinách od startu. Oba týmy si shodně objednaly po třech pivech a závodili, kdo je dřív vypije. Něžné dívky měly jasně našlápnuto na první místo. Ze solidarity ale uvolnily tuto pozici pro starší a zkušenější tým Bobků. Skončily tak na krásném druhém místě s časem 3:06. Jako bonus jsem jim přislíbila i největší pohár za nezvracení. Vzápětí začaly oba týmy nekontrolovatelně řvát a ječet. Něžné dívky hravě přeječely dva chlapy v týmu Bobků a moje eško začalo pomalu ale jistě získávat na intenzitě. Po půl hodině ječení přišla zpráva o eFkově indispozici a radostné ječení Něžných dívek vystřídala neutuchající hysterie. Tímto bych chtěla apelovat na všechny přítelkyně budoucích soutěžících, aby ony hysterické výlevy nechaly doma a taky jim sdělit, že 99% lidí po desíti, jedenácti či dvanácti pivech není střízlivých. U takto posílených lidí se také mohou projevit poruchy rovnováhy a únava, což mnohdy způsobí, že si ustelou, kde se jim zlíbí. Zvracení také není výjimkou.
Po docela dlouhé době dorazily na třetím místě dívky z týmu Meteor EŠ. Na tomto týmu byly už z dálky vidět letité zkušenosti. Nějaké třetí místo je vůbec nerozházelo. Holky zkušeně volně přešly do picí after party a k mému potěšení se obešly bez bujarých oslav. Hned po nich dorazily a dopily holky z týmu Růžovek. Výkon těchto dvou týmům bych chtěla pogratulovat, protože když jsem vyjížděla do cíle za prvními týmy, byly zhruba v polovině. Dokázaly se vyhecovat, zabojovat a ještě se umístit na tak krásných pozicích. S odstupem času se vrátila na masnu část týmu Něžných dívek. Ája podpírala polospícího eFka a za Anďou vlál Yago. Výrazný rozdíl vah zapříčinil, že si Anďa nevšimla, že Yago nezvládl vyjít schody a na předposledním schodu upadnul. Byl vlečen ještě zhruba metr a půl, pak zůstal ležet v prostoru před masou. Ef s Yagem si pak ustlali na trávníku mezi psími výkaly. Ríba je chtěl zachránit, tak Yagovi posypal hlavu trávou a pak oba spící polil pivem, který už nedokázali vypít a závod tak nedokončili.
Na pátém místě se umístil Prečo tým, za nimi na šestém místě Křováci, na sedmém Nosím různý brejle. Na osmém místě se umístili Intergalaktiční biomrdáči a potvrdili tak, že obracení a chlast k sobě moc nejdou. Pro příště bych doporučila vyměnit název. Na devátém místě se umístili kluci z Meteor potato. Tým Bratranců nedokončil závod a tak mu patří poslední příčka, i když byl do cíle dovlečen v docela pěkném čase.
I přes naléhání Efka jsme přešli k vyhlášení výsledků až poté, co dorazily do cíle všechny týmy. Stejně jako loni všechny poháry nevydržely večerní řádění. Ten za nezvracení něžným dívkám stihli zničit Bí s Marťáskem. Ten za druhé místo jim pro změnu ukradli kluci v Brně. O ostatních pohárech nemám informace. Když nad tím tak přemýšlím, pro příští ročník můžeme tuto zbytečnost asi klidně vypustit a zvolit raději něco méně rozbitného. Můj návrh jsou betonové kostky, na které si pak výherci můžou vydrápat svoje jména. Troufám si říct, že tuhle cenu by snad už nikdo nerozbil. Problém ale bude s tím, kam nalít to vyhraný šampaňský…i když ten za mě vyřešila už Andrejka. Vystříkala celou lahev na nic netušící týmy sedící u prvního stolu, diplomy, foťák, jeden telefon a na mě. Tímto bych jí chtěla moc poděkovat, za rozuzlení této zapeklité situace pro příští ročníky. V návaznosti na to všem doporučuju si v cíli nachystat pláštěnku.
I Zaza se nechal strhnout atmosférou, koupil celou lahev zelené a jal se tančit na stole. Dalo se očekávat, že to nedopadne úplně dobře. Po asi třiceti sekundách spadl mezi tancem okouzleného Erika a Kačku s Lilly, která ten nervovej otřes doteď nerozchodila. Pravděpodobně se jí vyvinulo trauma z Masny, takže s náma už nechce chodit na pivo. Takže, Zazo, taky moc dík, aspoň ušetřím =) Po téhle obvyklé příhodě se všichni začali pomalu zvedat a odjíždět. Objednala jsem si proto jídlo, abych zahnala chmury. Bohužel jsem pomalu ani nestihla dojíst a už se rýsovala další příhoda. Jelikož Andrejka se Zazou a Erikem nestihli hromadný odjezd, zkusili odejít na další vlak. Bohužel ani to se nezadařilo. Chudák Andrejka s pomatenými smysly na jedné křižovatce šibalsky zahnula úplně na jinou stranu, než Erik se Zazou. O chvíli později se rozběhlo celostátní pátrání. Ája s eFkem, už dávno v Brně, volali mě i Yagovi (ten kupodivu nezareagoval i když mu u hlavy řinčely dva telefony), kvůli chudákovi ztracené Andi. Ta, zřejmě, aby vyzkoušela naše pátrací dovednosti, měla navíc vypnutej mobil. Sedli jsme proto do auta a pročesávaly Adamov a přilehlé oblasti. Nakonec ale uspěl Erik a Andrejku v slzách našel nedaleko nádraží. Vítězoslavně se spolu vraceli na nádraží na již v pořadí třetí vlak, když zahlédli zcela vyčerpaného Zazu spícího na třetím nástupišti. Shodou okolností kolem zrovna projížděl rychlík. Velice pozorný pan výpravčí tak raději zastavil vlakovou dopravu od Brna až po Prahu a Zazu zachránil. Mě už nezbývalo nic jinýho než se nechat odvézt domů a umřít v pokoji. Ráno jsem se dozvěděla ještě o Čičosovi, ze kterýho se stal přes noc bezdomovec. Protože neměl klíče od bytu, ustlal si venku na lavičce. Tam mu byla ale zima a tak se přesunul na nádraží. Bohužel nový drátěný sedačky taky nejsou nic moc a tak vzápětí sedl na vlak a jel do Brna a zase zpátky. Velice komfortně se tak vyspal na vlakových sedačkách.
Nakonec Vám všem i přes moje menší eškaření děkuju za snahu a účast. Pro příští jubilejní pátý ročník popřemýšlím nad betonovýma kostkama, pláštěnce a špuntech do uší a věřím, že bude všecko oukej. Změnou pro příště bude snížení počtu piv na deset. Myslím, že to bude bohatě stačit a i Yago konečně dostane šanci se umístit, protože do desátýho bývá vždycky v docela přijatelné kondici.
Toť ode mě vše. Ahoj čau příští rok. Linduše
