ČP a FIS Štítná, 29.-30.6.2013

Oblíbenou baštou našich travařů je kopec ve Štítné nad Vláří. Travní začátky si zde odbyl například matador zelených svahů Zaza, na cenné kovy zde dosáhli eF, Erik i Vechys. Letošního ročníku se však už Martin s Jirkou nezúčastnili. Martin už ukončil svoji bohatou kariéru a Jirka... proč vlastně nejel Jirka? Že by výprodej otevřené domácí obuvi?
 

Tak jak tak, Meteor vyrazil v sestavě Erik, PP a já. Páteční trénink jsme s díky odmítli (PP sice chtěla jít trénovat, že na tom dva roky nestála, ale měla smůlu, stejně jsme to nestihli). Proto jsme se rozhodli připravit v místním bufetu. Milým překvapením byla přítomnost Irči, která si nás pamatovala už z prvního ročníku. Horší to už bylo s nastavenou cenovou europolitikou - jednotné ceny na všechny druhy panáků a poněkud menší výběr. Fernet za 50,- Kč (2 €) si už dá jen opravdový fajnšmekr.

Oproti předešlým letům se letos nejel jen Český pohár, ale i mezinárodní FIS závody, takže konkurence byla opravdu nabitá. Dokonce dorazili i Libanonci. Škoda, že měli tak náročný trénink a soboty se dočkali jen 3 z 5 ("v kuse" se pak nedělního odpoledne dožil jeden). V praxi to bylo tak, že napřed odjeli závodníci s platným FIS kódem a pak teprve zbytek označený Českým pohár. Na startu tak zbyla z žen PP a v mužích já, Chorvat a Polák :-)

Zatímco ostatní soupeřili jen chronometrem, v Meteoru zuřil souboj o nominaci na zářijové MS v Japonsku. Po obřáku na tom byl nejlíp Michal, ale minimální rozdíly slibovaly další souboje. To se následně potvrdilo i v SG, kterým jsem srovnal skóre na 1:1. S vědomím toho, že PP slalom nepojede se zúžil souboj jen mezi nás dva.

Následovala výborná večeře s hořkou bylinnou tečkou. U bufetu jsme potkali tišnovskej gang, Ohryze, Rastyho a Majdu s Nikolou. Zdálo se, že už mají náladu a že se bude i něco dít. A děly se věci - do půlnoci všichni odešli spát, včetně Petry a Baši. Už i my jsme byli na odchodu, když nás Irča pozvala na panáka, že si zrovna natočila pivo a přece ho nebude pít sama. Po jednom pětijegru a dvou hodinách pekecávání jsme se už ukládali ke spánku před rozhodujícím soubojem.

V tom nakonec byl úspěšnější Erik. Nastavil laťku tak vysoko, že jsem musel jet na krev, a to se mi vymstilo. Branky jsem najížděl až moc natěsno a v jedné tak zavlíkl, čímž jsem Erikovi cestu do Japonska značně usnadnil. Ten následně s přehledem zajel i druhé kolo a zaslouženě vyhrál.

Proto bych mu chtěl pogratulovat a věřím, že nás bude skvěle reprezentovat v Zemi vycházejícího slunce! Ganbatte!