ČP Olešnice, 27.-28.7.2013
O nejparnějším víkendu v roce hostila Olešnice v Orlických horách druhý díl Českého poháru v travním lyžování. Většina „travařů“ Meteoru z nejrůznějších důvodů jet nemohla a tak jediným vyslancem našeho fenomenálního oddílu byl Erik. Cílů bylo několik, ale všechny byly tajné a ani Erik je neznal.
Protože páteční večer bylo potřeba strávit s Petrem Novotným a ráno musel Erik rozvézt kamarády po jejich důležitějších programech v Brně, nestihnul obří slalom. Následně se mu nepodařilo nastoupit ani do odpoledního super-G, přestože už byl na místě a někteří travařští činovníci i kolegové se ho usilovně snažili na start dostat. Bohužel. Role diváka nebyla pro Erika nikterak příjemná (pro kterého vrcholového sportovce by byla) a tak alespoň v předstihu začal s důkladnou přípravou na nedělní slalom. Její průběh vyšel nad očekávání a Erik tak odcházel spát s určitými nadějemi.
Nebylo ani 7 hodin, když první ranní paprsky zamířily na Erikův automobilový pelíšek. Prvotní obava, že s ním během noci někdo přeparkoval doprostřed Sahary, se sice nepotvrdila, ale kombinace pekelné teploty a nedospavého dýdžeje donutila Erika oddělat ze sebe lyže i ostatní přikrývky a vstát. Náznak slalomové jízdy v tréningu, při které rozkopl lyži, pak nepřesvědčil Erika o bezpečnosti této činnosti a tak se rozhodl šetřit síly na závod.
To již byla venku zhruba stejná teplota jako v zemském jádru, ale naštěstí byl start umístěn doprostřed svahu, kde nevyrostl žádný stan, natož strom. Závodníkům oblečeným pouze do kombinéz tak vůbec nebyla zima jako třeba na nepříjemném Pradědu. Bohužel ani tyto příznivé klimatické podmínky nepomohly Erikovi k dobrému výkonu v prvním kole a jízdou bez energie si dojel pro průběžné páté místo. Rozhodl se však neházet flintu do žita!
Žitné pole bylo totiž vzdálené, Erikovi se tam nechtělo chodit a tak vymyslel, že raději v druhém kole předjede Šimona figurujícího pár setin před ním a někdo z vedoucí trojice závod nedokončí.
Druhé kolo již teplotou připomínalo závody na Slunci a Erik začal plnit svoji misi. Konečně povedenou jízdou dostal své soupeře pod tlak, který neustál Šimon a zbývala tak už jen rozhodující chyba alespoň jednoho ze soupeřů. Přes různé problémy však Rasty, Kolouch i Knédl dojeli do cíle a Erikovi zbyly jen krásné oči pro pláč.
Spravedlivý osud a Knédlův smysl pro fair play tomu ale chtěly, že se travařský velmistr doznal k nesprávnému projetí jedné z branek a Erik tak přece jen neodjížděl s prázdnou! Bronzová medaile na krku, vítězný čas druhého kola a potvrzená nominace na MS v Japonsku, to byly krásné atributy, se kterými se Erik vracel domů.
