Žďárská liga mistrů: cyklistická etapa, 1.9.2013
Milán-San Remo, Paříž-Roubaix, Valonský šíp,… Žďárská liga mistrů. Na konci léta se v kopcích Vysočiny konala jedna z nejprestižnějších jednodenních klasik. Poloprofesionální stáj Meteor vyslala do závodu velice podobnou sestavu jako vloni: rutinéry Jardu a Erika podporovala z doprovodného vozidla Alča, pouze externista Boris letos v pelotonu nahradil Vechyse, který svou formou nepřesvědčil stájové manažery.
Po příjezdu na místo reprezentanty Meteoru lehce znervóznila absence ostatních týmových autobusů. Původně si to zdůvodnili horším počasím a tím nižší účastí, ale když tam i 16 minut před startem byli sami, rozhodli se zavolat naši externí posile a zjistit, jestli alespoň on si to nimi rozdá. Od Borise se dozvěděli, že stojí o půl kilometru jinde spolu s desítkami dalších závodníků a vydali se tedy za ním. Po bleskové registraci se za bouřlivého aplausu kolemstojících fanoušků přesunul celý peloton z oficiálního startu k tomu ostrému. Bez velkého čekání zazněl výstřel a bylo odstartováno!
Již první kilometry byly kruté a roztrhaly startovní pole. Jarda, Boris ani Erik si bohužel nedokázali najít výhodnou pozici v balíku a silný vítr jim za to nemilosrdně bral rychlost i energii. Erik letos nechtěl usnout pod mostem u Nového města n.M. a vzdal se tak role domestika prciny. Namísto toho utvořil úderné duo s Jardou, s kterým vzorně spolupracovali až po táhlé stoupání u Sněžného. Boris se rozhodl pro samostatný únik na konci startovního pole a svým typicky strojovým tempem ukrajoval kilometry. Ve zmíněném stoupání si mírnou krizí prošel Jarda, kterému se tak Erik vzdálil a náskok ještě o něco zvětšil na následující vrchařské prémii za Kukliklíkem.
Za Novým městem ale začaly Erikovy nohy dávat najevo, že už by jim to pomalu stačilo. Ve větrných kopečcích tuhly stále více a pro Jardu posíleným gelíky tak nebyl problém Erika dohnat a předehnat. Zároveň šlo o rozhodující nástup v boji o pozici jedničky stáje Meteor. V posledním těžkém stoupání do Skleného totiž zažíval Erik pocity až nápadně podobným těm z loňska- veliká únava a halucinogenní chuť na sladké, k tomu stále častěji nohy křečemi připomínaly, že již dávno chtěly skončit. Toho zkušeně využil i Boris, který šlapal pořád stejnou frekvencí jako na druhém kilometru a kolem nemohoucího Erika se prohnal jako na motorce. Na Jardu to sice těsně nestačilo, ale jeho celkové 65. místo je bezpochyby solidní premiéra v profi-pelotonu. O 7 minut později (ale přeci) spurtoval do cíle Erik, letos konečně ze správné strany.
Za 65 závodních kilometrů si Meteoráci zasloužili regenerační oběd, po němž vyrazili na zhruba stejně dlouhou cestu domů.
