JLP: suchý slalom Předklášteří, 9.11.2013
A to už je jiný kraj, jiná vesnice a o pár hodin později... ale stejné sběračské ambiciózní trio Wendy, Marťásek a Erik útočící ten den na mety nejvyšší. Příjezd do PK na suchý slalom byl nečekaně brzký, až moc, po té co jsme byli snad v celém Předklášteří jediní a hladoví obyvatelé, jsme s přestihem dorazili ke svahu, kde proběhla za přítomnosti organizátorky Pipi a její rodiny registrace a v kliklidu jsme mohli celé další tři hodiny čekat než nás pošlou z kopce dolů. Čas se pomalu odkrajoval a tak jsme se počli občerstovovat. S přibývajícím polednem začlo konečně také přibývat návštěvníků a hlavně účastníků soutěže. Několik desítek minut před zahájením závodů se to již všude hemžilo malými dětmi, které s nadšením vyhlížely na promočený svah. Tisíce a tisíce dětí pokřikujích, poletujících, brečících a hulákajících zaplnilo startovní pole a začalo se spouštět z kopce dolů. Razantní organizátorka vše pečlivě sledovala a každého, kdo chtěl podvádět ihned diskvalifikovala. Nu což, tohle je prostě sport.
Jelikož se jednalo o suchý slalom a slovo suchý je opačné slovu mokrý, tak svah byl totálně mokrý. Erikovy antukové tenisky nevypadaly, že by seděly na trávě jako přibité a už při cestě do kopce na start jsme někteří měli problém se tam vůbec vyškrábat.
Poté přišla řada také na nás a boží mlýny, mlejíce pomalu, ale jistě, sklaply své čelisti a udeřily na hlavičku. Po třech hodinách co doběhaly všechny děti jsme konečně na startu stáli také my. Jako první se z kopce dolů pouští Wendy. Naše závodnice se bez bázně a hany vrhá ukrojovat zatáčku po zatáčce a branky sráží neuvěřitelnou krutostí k zemi. Ovšem chybička se vloudila a i Wendiny boty nepatří zrovna k těm přilnavým a už se poroučí k zemi. Nevzdává se a pokračuje s menší ztrátou až do finiše.
Kategorie mužů, těch nejstarších, byla velmi napěchována. Startovací listina nabitá nahecovanými pardály se konečně mohla utkat. Někteří se z kopce rozbíhají, ale vzápětí se chytají branek, aby ukočírovali zběsilou rychlost na velmi kluzkém povrchu. Konečně se vrhá do klání i antukový Erik. S pokřikem a nadskokem vyráží a prokluzuje branku za brankou. Už už to vypadá, že smykový mág ukočíruje své neposedné tenisky, ale v závěrečné fázi kopce upadá a tím ztrácí naděje na umístění na bedně. I přesto se zvedá a s mírnou dezorientací se proplétá mezi brankami až do samotného cíle.
Jako poslední seniorský matador a ostřílený premiant, se z kopce dolů pouští i věčně nervózní Marťásek. Do jeho tenisek se sliným vzorkem vkládal hodně nadějí a věřil, že mokrá tráva a bahno jim nebudou dělat problémy jako ostatním slalomářům. Avšak chybička se vloudila a bahno zanáší jeho podrážku a během první branky se z jeho tenisek stávají spíše sjezdky. Tudíž i on se poroučí v třetí bráně k zemi a vytírá svah svým tělem. Nevzdává a bojuje.... a padá těsně před cílem.. i poté nevzdává a bojuje a padá v cílové rovince po protnutí pomyslné pásky. Propagační pád pro diváky měl úspěch a tudíž ho nedosažené místo na bedně ani tak nemrzí.
Krásné pětihodinové promoklé a prochladlé odpoledne bylo zakončeno večerní oslavnou husou a nejoblíbenějším pitím vítězů Fer fur for far fir netem....... a kdo ví čím ještě.......
