Close Air In Open Dělňák, 23.3.2014
Dotkni se slunce...
...je tomu přesně tak, jak se píše v košatém úvodu. Hrdinové zmítající se ve svém osudu, rozumějte Erik s Ribolem, se již v sobotu utkali se svoji závislostí a touhou vykosmonautit se až do slunce. Tamější žár je však natolik oslnil, že se ztratili sami sobě, možná i v sobě a nakonec i v čase. Na nedělní turnaj hvězd tedy skoro úmyslně zaspali. Bohužel se tak nestalo...
Hrdinové se po marném vstávání setkali a dopravili do dělňáku s větrem v zádech. Nebyl čas ztrácet čas a byli povoláni hnedle do prvního zápasu. S dravostí sobě vlastní svištěli po kurtu jak Šebestová za Machem a pamatuju-li si to dobře, tak snad i prohráli. Po prvním zápase jim však svítila hlava takovým způsobem, že bylo třeba opět se dotknout slunce. Nyní však pouze v podobě žlutých vajec s červenou paprikou a růžovou šunkou. Jak by se dalo předpokládat, hlavy jim z toho trochu zešedivěly. S nedostižnými šedinami se tedy vrhli do druhého zápasu, kde hráli jak blbý a blbější, možná i slepý a levý. Co však komentátor nechtěl, ti dva vyhráli. Je to tak Eriku? V podobném duchu se to s nimi táhlo celý turnaj a kdyby je neporazilo malé děcko a zřejmě i někdo jiný, mohli pomýšlet i na šampaňské. Nestalo se. V posledním střetnutí však lítali jak dva boeingy schovávající se před radarem a vybojovali si tedy krásná [dé fau déčka] s domácím lékařem a se svištíma chorobama za třetí místo. Medailové umístění do sbírky!
Bohužel to bylo jen třetí místo, které Erik psychicky neunesl a odtáhl za trest Ribola k sobě domů a tam ho pěkně zrychtoval...konec zvonec šmitec...