S ČT na vrchol aneb ne každý amatér je profík, 8.3.2014
V Meteoru je sice téměř každý člen profi lyžař, ovšem najdou se v něm i tací, kteří si lyžáky kupují co nejpohodlnější, lyže vybírají především podle barvy a jejich kombinéza se nápadně podobá klasické zimní bundě.
A jelikož většina článků končí překvapivě koncem, koncem začneme.
Příjezdem do Brna to vše skončilo a ten den se vlastně ani nestalo nic zajímavého, nebo si to alespoň nepamatuji.
Den předtím byl zajímavější, tzv. racing day. Jak již bylo v úvodu předznamenáno - ráno jsme oblékli komby, posilnění již nebylo třeba, jelikož bylo náplní předešlého večera a tímto oslím můstkem jsme se dostali na začátek celého příběhu - tzv. den příjezdu.
Abychom neponechali čtenáře nechápajíce kroutit hlavou v tomto bludišti textu, zkusíme přeběhu dodat trochu fádní posloupnost.
V den příjezdu jsme vlastně nedělali nic důležité. Prošli jsme všechny hospody/restaurace/bary, které okolí Bílé nabízí a zjistili jsme, že jakmile zavřou deštník, tak končí veškerá sranda. Vše nakonec ale i tak skončilo neřízenou zábavou, tancem JéPéčka s Máčkou, Vechysovým likvidačním tempem objednávek, které ovšem nezvládlo být dostatečně likvidační a Marťáskovými marnými pokusy o nosáky, které byly tak průhledné, že je prokoukl i Svěcený.
Návrat domů nebyl nejjednodušší, jelikož obnášel nejel rozmluvu se psy, ale také přechod nebezpečných lávek a několikero nepovedených pokusů o to se vzájemně ztratit.
Druhý závodní den jsme tedy již měli komby a mohli se tak vydát vstříc osudu. Když by bylo jednodušší najít výsledky, tak by bylo zjištěno, že Marťásek v rámci Meteor členu nejspíše vyhrál, že Markét to vyhrála u kameramanů a také, že rozdávání rozhovorů je silnou stránkách všech Meteor členů, nejen Erika.
Máčka by jisto jistě svůj čas zlepšil na úroveň lepší, než ti nejlepší, ovšem musel si vystačit se dvěma pokusy a nejlepší čas by zajel samozřejmě v pokusu třetím.
Permice na pět jízd totiž znamená kromě jedné rozjížděcí jízdy a dvou závodních ještě jednu rezervní jízdu, kdyby náhodou došlo k zapomenutí odevzdání startovního čísla a druhou rezervní jízdu, kdyby náhodou došlo k zapomenutí odevzdání startovního čísla v první rezervní jízdě - ve zkratce - nutné zlo.
Po tomto závodění již nezbývalo nic jiného, než zvolit jednohlasně nového předsedu olomoucké pobočky - JéPéčka - jak Marťásek originálně vymyslel - Jahodář Petr. Následně spořádat nemalé množství krásy a zapít nemalým množstvím vtipu.
Na závěr bych se vrátil na začátek - cesta domů byla bezpečná.
TV záznam (video pod článkem, Meteor od 3:14)
