Podlesí-lavky, 12.4.2014
V sobotu, dne dvanáctého, měsíce dubna, konal se letos první jarní cyklistický závod „Podlesí-lavky“, kde Meteor – již tradičně - nesměl chybět (i když soupeři by jistě chtěli) a již tradičně v tomto závodě nedosáhl na medailové pozice, za což se v pozdějších hodinách všichni závodníci Meteoru patřičně (tradičně) potrestali.
Jako každý jiný běžný den, i tento začal ránem. Na návsi v Lelekovicích se to okolo desáté hodiny začalo plnit svěžími závodníky Meteoru, ve složení Erik, Máčka, Anke, Bára Jan a Marťásek, kteří se následně vydali vstříc hospůdce v Podlesí. Na sraz nedorazil včas pouze poněkud opožděný Váňa, který již po pár stech metrech stíhání ostatních usoudil, že dnes se rekordy lámat nebudou a při vzpomínkách na minulý ročník doufal, že ani nic jiného, což se mu nakonec splnilo.
Tento sextet závodníků se po příjezdu na start, k hospůdce v Podlesí, setkal ještě s Vendy a Mončou. Po nějaké té delší chvíli dorazili Vechys s Makou, kteří byli zřejmě v zápalu nedočkavosti vypuštěni na trať dříve a měli už první kolo za sebou. Po sdělení prvních dojmů, nějakém tom občerstvení a připevnění startovních čísel, vyrazil konečně Meteor v úplném složení a za burácejícího jásotu publika na trať. Obecenstvu fanoušků předsedali Zaza s Fuchsíkem, kteří se zrovna vrátili z aukce uměleckých děl a dovezli si domů hodnotné úlovky, kterých se nemohli nabažit a díky tomu brzo fanouškovskou základnu opustili.
Po průjezdu cílem prvního kola byl dozajista Meteor nejobávanější silou, která byla na trati k vidění. Fandové a fanynky šíleli a jak víme- co by Meteor neudělal pro diváky – a tak se vydal bez zastavení a chvíle odpočinku střemhlav do druhého kola. Tento hrdinský čin však některé ze závodníků vyčerpal natolik, že se jim stal osudným, a tak po druhém kole následovala pauza, delší pauza, a pak ještě delší pauza, kdy se na těchto pauzách různě střídaly útržky původně titanově pevného celku, až se po čase opět seskupily u gulášku a hovězího vývaru v celek jeden.
