Slavkovský devítiboj, 5.7.2014
Co čert komu chtěl, nebo nechtěl, prostě v sobotu ráno se na slavkovský stadion z nepochopitelného důvodu opět přiřítila parta šílenců, nazývající se METEOR. Marťásek, BáraJan, Erik, Vechys, Markétka, Zaza, Lůca a Váňa, profi devítibojaři zde přijeli změřit své síly s místními odpadlíky. Z nám nepochopitelného důvodu letos nečekaně nedorazil Asthon Eaton, ktérého s nadějí do poslední chvíle vyhlížela Markétka se slovy, že i hvězdy jezdí občas na menší závody. Po úspěšné registraci a obdařeni tak touženým trikotem, který nejlépe padl Váňovi, byl Zaza rozlosován do skupinky s méně zdatnýma závodníkama a holkama, což mu, jak ukázal čas, docela vyhovovalo. Plevel byl tedy oddělen od zrna a zbytek Meteor atletů byl šoupnut do zdatnější skupinky, která nahlásila základ skoku do výšky na nepřekonatelných 130 cm. I když se jednalo již o páty jubilejní ročník, tak i přesto se organizároři nepoučili a čas a nějaká ta plynulost pro ně byla bezvýznamná.
Nicméně devíťiboj s menším zpožděním překvapivě začal a to ihned královskou disciplínou, během na 100m, která dostala všechny atlety do varu (ne Karlových – bohužel). Již zde si skupinka z Meteoru uvědomila, že nepůjde tak o souboj s ostatními, ale spíše souboj se samou sebým.
Rozběh na skok do dálky byl pojat od Erikova hasičáku, kde nejeden z atletů zanechal otisk své slávy. Následoval vrh koulí, který byl pro některé premiérou. Přesun na nedalekou základní školu na další disciplínu proběhl disciplinovaně. Základní výška latě pro skok do výšky byla nakonec usmlouvána na 130cm. Z tohoto důvodu, když už někteří doskákali, tak druzí ještě ani skákat nezačali. Zde došlo k prvnímu zranění. Vechtova třísla tzv.Vechysovky, nevydržela nápor a prdla. Je to sport a když se zraníš, tak seš prostě zraněnej. Od té doby, jako by se Meteorákům lepila smůla na paty (řekl bych snad i na celou podrážku) a jejich výkony se propadaly do chvostu startovního pole.
Zejména při dalším závodě na 400 m, který byl příjemným zpestřením a všichni se na něj velmi těšili a nemohli se dočkat. Krásny běh v tempu s přáteli učitě přidal na kondičce.
Hodina krájela hodinu, asistentky krájely pomeranče a plynulost devítiboje ztrácela na plynulosti, pokud zde vůbec nějaká byla. Tudíž nikdo nikam nespěchal, krom nervózního Marťáska.
Při pohledu a následném zkušebním přeskoku překažky určené k další disciplíně, se většině atletů vyčaroval úsměv na tváři s představou laně přeskakující pařízek v lesíku. Ovšem realita byla opět uťata gilotinou. Ženy výhodu nejnižší možné výšky překážky uvítaly, ale proč by měli mít muži výjimku. O dva cuplíky nahoru a v ten moment spadl úsměv dolů s představou převalujícího se medvěda Brundibára přes padlý stoletý smrk. Koneckonců všichni nakonec doběhli do konce až úplně nakonec. Hod diskem byl příjemným odpočinkem, avšak co se týče psychyčna, tak některým ubral po přešlapu a následném vyhození disku mimo výseč. Hod oštěpem byl pro většinu novinkou, takže bez závazků a očekávání házeli jeden za druhým s nadějí, že jejich špička oštěpu zanechá aspoň nepatrnou stopu v trávě, což se nakonec všem podařilo, bez jakéhokoliv většího zranění.
Nejvytouženější a nejočekávanější a také závěrečná disciplína, běh na 1500m byla konečně na spadnutí. Zhruba po deseti hodinách závodění a vrcholných sportovních výkonů, ne všichni závodníci nastoupili v kondici v jaké by si představovali, neřkuli někteří nenastoupili již vůbec. Avšak meteoří vytrvalci vytrvali a se zblitky posledních sil se vrhli do souboje o poslední bodíky do závěrečného zúčtování. Pot, krev, kyslíkový dluh, přetržené šlachy, namožené končetiny, bolesti svalů a neukojená rivalita nás při proběhnutí cílové pásky konečně vysvobodila z absolvovaného devítiboje.
Necelých 20 minut (50 minut – organizátor měl asi rychlejší hodinky než ostatní svět) nás dělilo od vyhlášení výsledků. Úspěch to byl pro každého, kdo se zůčastnil a přežil. Ale přesto největší úspěch zaznamenala naše nadějná talentovaná a velmi pohledná běžkyně Markétka svým třetím místem. I RUM (ne Rumča) za čtvré místo naší zahraniční atletce z Kanady přišel k chuti. A muži? Vlezli se všichni do první čtyřicetosmičky.
Děkujem sponzorům, kteří nás na tuto príma akci vyslali. A možná příště přijde i Ashton Eaton...
