Žďárská liga mistrů: olympijský triatlon, 10.8.2014
TRIATLON – bájný to název, když člověk uslyší to slovo, chlupy se mu ježí i tam, kde by se ježit nikdy neměly, obávaná disciplína disciplín, závod všech udatných polobohů, vrchol sezóny Žďárské ligy mistrů, totální vyčerpání a nasazení života je samozřejmostí. Neděle ráno, vodní nádrž Velké Dářko, slunečné počasí, všudypřítomní sportovci ze všech koutů Vysočiny a mezi němi se náhle zjevují vozy s osádkami nikdy neutuchajících Meteorů. I přes veškeré varování a nástrahy dorazili, aby zde předvedli a zhodnotili svou celoroční přípravu.
Ze svých krátkých aut vytahují svá dlouhá kola a na svá dlouhá těla navlékají své krátké plavecké úbory. Jako sedm statečných bez jednoho, tak tu stojí naši triatlonisti jeden vedle druhého: Erik, Vechys, AM, Martásek, Markétka a BáraJan.
Rozjařené nadšené tváře, jeden džus, druhý colu, každý sám, všichni spolu, nálada prostě skvělá, závod slibuje fajnovou podívanou nejen pro diváky, ale i pro samotné zůčastněné. Vteřiny neúprosně ukrajují minuty a minuty ukusují hodiny a náhle je zde tak toužebně očekávaný start.
Jako první disciplína je plavání. Příjemných 1500 metrů, což jsou dvě kolečka v zelenohnědé kapalině plné prapodivných živočichů. Již jsou všichni ve vodě a je odstartováno. Hrot vepředu a duchálové s vejkenďákama vzadu. Meteoří trilobiti se zatím kupředu nederou a vyčkávají na svou příležitost. Teplota vody je tentokrát příjemná a plavci nemusí odrážet kusy ledu a umrzlých hlodavců. Velmi příjemná je je rovněž běžecká vložka mezi plaváním, kdy udýchaní sportovci vytahují svá vodou nasáklá těla, která byla pěkně nadnášena a ztěžkle probíhají kolem nic netušící rodinky s malými dětmi a opět se ponořují do hlubin.
A tu se nám vynořují první plavci na břeh a přebíhají na svou druhou disciplínu, což je opět příjemných 38 kilometrů strávených na toulkách po Vysočině. Někteří plavci převlékání neřeší a pro některé je převlékání velký boj. Po tom, co se všichni vyfénovali, nalíčili a převléklikli do večerního, bylo možno vidět i Meteory, jak projíždějí potrati(y). První klopená zatáčka, kde odlétají jiskry od kolen brousící asfalt, zejména pak holky, které se ničeho nezalekly a i když na pohled výletní projížďka, tak ve skutecnosti zběsilé tempo naznačuje, že tohle nebude projížďka růžovou zahradou. S písničkou si všichni jedou jako ptáčci, avšak síly ubívají a pískot se mění v chrapot. Cestou tam míjíme cykliklisty jedoucí už zpět. Nevraživé pohledy a špendlíky na trati naznačují souboj na krev a mlíko. Avšak konec je v dohlednu a již míří kola do depa, kde dochází k přezutí pneumatik zkušenými mechaniky a hurá na poslední a jednu z nejpříjemnějších disciplín.
Běh na 10 kilometrů.. co k tomu dodat. Již po uběhnutí dvouset metrů, bylo mnoha sportovcům jasné, že není v jejich silách toto uběhnout. Avšak vůle je silnější než tělo a z nemožného se stal zázrak a tělo se dáva do pohybu. Zarudlé obličeje, hluboké oddechování, vrávorající těla, výkřiky a nadávky v kopcích, to vše bylo možné zpozorovat lesní zvěří na trati.
Ale nakonec přece jen.... cíl je nadohled a všichni absolventi triatlonu proběhli pomyslnou cílovou páskou a s úsměvem na tváři upadají vyčerpaní k výčepu.
Neskutečné momentky, závod plný zvratů, soubojů a totálního nasazení... toť triatlon.
Kdo nevěří, ať sám sebe příště na triatlon ubéře...
