Žďárská liga mistrů: cyklistická časovka, 21.6.2015
Čas…kdo má v dnešní době čas? Nikdo! Každý spěchá a za něčím se žene, dokud sám sebe neužene.
Lidé spěchající, kteří šetří každou vteřinu a neustále se za něčím honí, si dali tuto neděli dostaveníčko, kde jinde než opět ve Žďáře. Cyklistická časovka je pro tyto uspěchané lidi velkou výzvou a motivací v jejich uspěchaném životě. Také Meteor neustále spěchá (hlavně Erik – ten má času vždycky dost), takže výkvět cyklistické elity se opět ukázal na startovní čáře v této sestavě: Erik, Vechys, Marťásek, Markét, Tomík… Pavel (neMeteor- jak se ukázalo později, tak ten spěchá nejrychleji).
Vechys nepoučen z předchozích nezdarů, opět sestrojil díru ve své duši, která mu málem odfoukla i jeho uši. Tudíž se Marťásek musel vměstnat do popředí startovního pole a bezmyšlenkovitě spěchal v pozadí Anity do cíle na svém historickém speciálu. Cestou pře(d)jíždí ufuněné šneky, žížaly a neokřídlený hmyz, kterým nedává šanci a ohnivá čára za jeho kvapocyklem, je jasný důkaz jeho touhy ušetřit co nejvíce času.
Co se týče historie, tak Tomíkův velociped dle mého mínění neměl konkurenci. Veterán, na kterém se rozhodl absolvovat tento uspěchaný závod, obložen povinnou výbavou, včetně cyklolékárničky, zámečnickým nářadím, svářečkou a náhradníma plícema, svou hmotností převyšoval tíhu samotného jezdce. Na doporučení mu bylo pár komponentů násilím odmontováno, aby si mohl více užívat krás místní fauny a flóry bez toho, aniž by mu obličej zkrápěly kapky potu.
Oproti tomu Pavel, který očividně spěchá, si sebou přivezl zánovní galaktické kolo favorit jímž nadchl nejednoho příznivce star-treku. Pavel spěchal tak moc, že nedopatřením celý závod vyhrál. Přejme mu to a doufejme, že mu elán a nadšení vydrží až do důchodu.
Poté již stálice našeho týmu, která se s tím moc nepárala a i na svém nezávodním kole dokázala předčít některé velikány cyklistické elity. (Marťásek se dva dny bezduše a zmateně pohyboval po brněnských uličkách a vykřikoval její jméno ze spaní, když byl připoután k sanitárnímu lůžku, poté co ho našli mezi cykloodpadky na smetišti). Nikdo již nepřeměřil její speciál, jestli nebyl náhodou delší a váha také zůstala tajemnou neznámou. Kdo ví, jestli si do rámu nepřilila trochu té vody po vzoru některých britských kolegů či jestli si nepřihnula něčeho ostřejšího přímo do sebe.
Následuje Erik, kapitola sama o sobě, člověk by řekl, že čím bude starší, tím bude i pomalejší. Ale on ne a ne se tohoto pravidla držet a neustále si musí něco dokazovat a za něčím (někým) se honit. Budiž pochválen jeho výkon.
A nakonec Vechys, nezná úctu ke starším, co mu půjčí kolo a chvátá na něm jako by ho ukradl. Kdo ho kde viděl, tak by jsi řekl , že chlapec už dostal rozum. Ale ono ne.
Díky všem, kteří nespěchají, respektují stáří, kochají se přírodou a rozšiřují rozpětí dojezdových časů.
3 x hawk
P.S. reportérova zaujatost je čistě náhodná :-)
Píseň pro lidi, kteří neustále spěchají.
Zamyslete se nad sebou ať neskončíte jako kvapík.
Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam, dávno už měl být.
Ne, ne, ne, nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění.
Bez dechu, ve spěchu,
ženu si to po mechu.
Pověřen úkoly, ženu si to po poli.
Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam, dávno už měl být.
Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění.
