Říčanský běh, 28.10.2015

V cílové destinaci jsme byli kolem 9h. Pořádně jsme neznaly terén a tak každý chvilku váhal, jestli se přihlásit na 4km závod nebo 8km závod. Řekly jsme si, že přeci nejsme takový čajíčci a přihlásily jsme se až na jednu vyjímku na 8km. Musíme si přeci užít tu krásnou krajinu, plnou barevného listí a čerstvého vzduchu.

Po doběhu dětských kategorií, jsme přišli na řadu my, dospěláci. Pěkně jsme se seřadili a byli jsme upozorněni, že místo 8km je to spíše 9km. Haha. Startovač písknul a všichni se rozeběhli hrůzostrašným tempem. Hned po 100m následovalo stoupání, dále pak stoupání. Pak chvilku po rovince, následně přeběh přes rozkývanou dřevěnou lávku, kdy jsme měli co dělat, abysme nezahučeli do potoka. Prý se to dá zleva přeskočit, ale po zhodnocení skoku, by to nedopadlo určitě dobře. Následně bylo ještě nějaké stoupání a rovinka a pak přišel asi 250m děsivý kopec, který by se Lůce líbil spíše při pohledu zhora dolů a to ještě v případě, kdyby měla na nohách lyže. Lůca tento krpál vzdala a rozhodla se ho vyjít pěšmo. Byla tímto stylem stejně rychlá jako holčina, která se ho pokoušela vyběhnout a málem tam plíce nechala. Konečně nahoře! "Prosím, nějakou rovinku" běhalo ji v hlavě. Nene, teď se poběží zase z kopce. Opatrně na všechny ty kameny a kořeny schované pod listím. Po seběhu jsme měli v nohách 4,5km a nedalo se nic dělat, ale museli jsme si tento okruh užít ještě jednou. Vše probíhalo stejně, akorát by to chtělo na trati nějakou občerstvovací stanici a méně stromů, protože jeden zákeřňák podstrčil Lůce pod nohy svůj kořen a ta chudák chvilku letěla i vzduchem. Nějak se posbírala a celá špinavá od bláta běžela dál. Když už cítila konec, tak se pořádně rozběhla, utekla i holkám, které ji celou dobu pěkně táhly. Nakonec předehnala i kámošku ze své stáje.