Půlmaraton Moravským krasem, 24.10.2015
Už je to skoro týden a já jsem stále plná dojmů ze svého prvního půlmaratonu a proto bych se o ně moc ráda s Vámi podělila. Město Blansko každoročně pořádá půlmaraton Moravským krasem, nyní se jednalo o 20. jubilejní ročník, který vyšel - tento rok poprvé - na pozdější podzimní termín 24.10.2015. Byla to ideální příležitost proběhnout se vstříc žlutozelenočervenému Moravskému krasu a zhlédnout i propast Macochu v tomto termínu na její návštěvu nečekaném.
Lampa se svým klukem se rozhodli díky slunečnému počasí vyjet do Blanska již o trochu dříve, aby řádně načerpali atmosféru toto běžeckého dne. Pavel se dokonce rozhodl běžet i městský běh na 2,4 km, aby tak ukojil svou touhu stát na bedně, protože mezi hvězdami na startovní listině půlmaratonu byly šance mizivé.
Na krátkém městském běhu měl Pavel jen jediného soupeře, loňského vítěze a rodáka z Prostějova, Pavla Dvořáka. Jednalo se tedy o velký souboj až do konce. Náš Pavel nakonec skončil těsně za loňským vítězem, kterému se podařilo vítězství obhájit, tedy druhé místo pro Meteor.
Hlavní závod na 21 km začínal ve 13:50, zde již závodila i Lampa. Pavel tento běh vzal více tréninkově, tak běžel s Lampou jako vodič, držák správného tempa a v případě nouze i první pomoc. Jelikož mi před tímto během Lůca poslala odkaz na článek s názvem: „99 myšlenek, které Vám běží v hlavě při maratonu“ , tak musím podoktnout, že nejen při maratonu, ale i při půlmaratonu….a vypadá to takto:
„Tyjo, tady je lidí.“
„Pět minut do startu. Mám se dojít ještě vyčurat?“
„Ježiš, teď na to budu myslet a bude se mi chtít.“
„Nemysli na to!“
„Start!“
„Tak běžíme, nebo jdeme?“
„Už běžíme, bezva.“
„To je tak pěkný, jak všichni tleskají“
„Uhni, tady běžím já.“
„Hlavně nepřepálit start.“
„Stejně nemůžu pořádně běžet.“
„Ufff, někteří lidi fakt smrděj.“
„Fotograf…úsměv…“
„Tak zatím pohoda, první, druhej, třetí kilák,….“
„Kde je občerstvovačka?“
„Pátej kilometr, už by tady měla být…“
„Jeeeeé, občerstvovačka. Co si dát? Pouze vodu nebo ionťák a nebo raději nic?“
…..asi tak…atd….až do cíle, kde jsem málem omdlela…
Seriózně řečeno, půlmaraton je dřina. Běh vedl po dvou kolečkách kolem náměstí v Blansku do mírného kopečku až pod propast Macocha a zpět, ale trať je naštěstí docela šikovně udělaná, protože jak se dostanete na otočku k propasti, tak Vám již zbývá doběhnout kratší část půlmaratonu (prostě to není půlka, ale už jste za) a běžíte již jen z mírného kopečka potkávajíce ostatní účastníky závodu. Obdivuju všechny, co doběhli. Dokonce i Lampě s Pájou se to podařilo.
Zde jsou výsledky městského běhu. Pája vyhrál diplom, stromek a poukázku na živého kapra ve spojitosti s výlovem blízkého rybníku.
Zde z půlmaratonu. Lampa nakonec byla 21. v kategorii.
