Edinburgh's Toughest, 2.4.2016
Zatímco na domácích kolbištích se Meteor rve o čest a slávu i několikrát denně, mezi bodláky bylo až do teď ticho po pěšině. Až první aprílovou sobotu se naskytla příležitost! Závod o tituly Krále a Královny Artušova trůnu!
Na výběh na Arthur's Seat jsme se těšili už od února, kdy jsme se registrovali a s přibývajícím časem se naše nadšení stupňovalo. Také tomu pomáhalo vidět všechny místní nadšence běhající celoročně a za jakéhokoliv počasí (ideálně v triku a kraťasech).
My však trénink také nepodcenili. Minimálně párkrát týdně jsme nazuli tenisky a vydali se nadzávodním klusem kolem místního hřbitova (kdyby bylo nejhůř...). Tento kopcovatý okruh s celkovým převýšením cca deset metrů a délce tři a půl kilometru dával dobrý předpoklad pro pokoření hory v rekordním čase. Na závěrečnou tréninkovou fázi jsme povolali osobní kouče z Brna a s nimi jsme absolvovali výstup na onen mystický trůn.
Takto nařachaní jsme se v sobotu ráno dostavili k jezírku pod horou, zaregistrovali se a hodinu do startu vyplnili pozorováním dětí krmící labutě a kačeny a vybíráním Švédů pro závod. Já jsem si nakonec vybral pána v džínách a Market jeho paní, která do sebe tlačila müssli tyčinku ještě minutu před startem.
A už je to tu! Three! Two! One! Bang! A už se dav nadšenců žene po asfaltce mírně do kopce. Tempo není nijak zběsilé, dalo by se i přidat, ale vidina více než dvou kilometrů běhu do stále prudšího kopce tyto myšlenky rychle zahání. Po nějaké době dobíháme k dalšímu jezírku, kde dostáváme napít (zdroj vody nezkoumám) a odbočujeme do vřesovišť nejkratší cestou směrem k vrcholu. Záhy většina startovního pole přechází v chůzi, někteří se po chvíli opět rozbíhají, jiní zastavují a lapají po dechu. Market patří do první skupiny, já někam mezi a kráčím co nejrychleji dál. Dalo to dost práce, ale nakonec jsme dosáhli vrcholu. Tentokrát jsme se ale nekochali panoramaty a hned zase hurá dolů. Ani to však nebyl žádný med. Navlhlá tráva občas škodolibě podklouzla a nechybělo mnoho k bližšímu seznámení se s ní. Vše ale dobře dopadlo a po chvilce už jsme zase byli u picího jezírka a stejnou cestou zpět. I když stejnou... dle mého názoru tam za tu chvilku někdo přistavěl asi milion zatáček. Naštěstí ale přece jen skončily a byl cíl.
A jak to dopadlo? Dopadlo to skvěle! Meteor se může chlubit, že má ve svých řadách Queen of Arthur's Seat! :-)
