MTB liga, 14.9.2016
Středa 14.9.2016. Přesně ten den, kdy toho má člověk plný brýle z práce a nedostane hloupější nápad než vyjezdit nashromážděnou páru na kole. S touto myšlenkou jsem scházel do garáže ke kolu. Představoval jsem si poklidný okruh kolem přehrady, který zakončím návštěvou Erika, který švitořil o jakýmsi závodě v Pisárkách, který hodlá jet.
Proti myšlence, že budu Erika povzbuzovat jsem nic neměl. Proti nápadu, že se osobně budu účastnit závodu jsem vznesl spoustu hodnotných argumentů. Erik všechny mé argumenty pečlivě vyslechl a pak mě bez výčitek přihlásil. A šlo se na startovní rošt.
Závod obsahoval dva startovní rošty. V prvním (elitním) bylo 35 závoďáků a já s Erikem a Yagem. Závoďáci do poslední chvíle řešili vhodné obutí plášťů, tlak v pneu, nastavení rozsahu odpružení a úhel sklonu představce vůči zakřivení zeměkoule. Já řešil hlad, Yago nedostatek vody, Erik neřešil nic. Tento elitní rošt měl za úkol projet 5 kol, kde jedno kolo mělo něco málo přes 2 km. V druhém roštu startovali muži nad 40 let a ženy. Tento rošt jel pouze 4 kola a startoval 5 minut po prvním roštu.
Týmová strategie zněla jasně. Opatrně v prvním kole oťukat trať a postupným zvyšováním tempa získávat přední pozice. V posledním pátém kole prudce nastoupit a utrhnout se pelotonu. Obrat od původního plánu nastal cca 50m po startu. Zde se trať zlomila do ostré levé zatáčky a ještě ostřejšího kopce. Tím se fikaně podařilo 35 závoďákům použít naši strategii plánovanou na páté kolo. Tedy nastoupit a ujet zbytku pelotonu, což jsme v tomto případě byli jen my tři.
První kolo jsme i tak zvolili jako oťukávací. Respektive trať oťukávala nás. Úvodní kopec zatočil do jakéhosi kanálu, který zakončil skok díky kterému vniklo sedátko velmi agresivně do oblasti genitálií. Následující metry jsou pak logicky v temnotě. Probuzení přineslo místo plné uměle vložených kamenů do cesty, které z mého pohledu zcela znemožnily plynulou jízdu. Obecně bych charakter závodu popsal ve dvou fázích. Fáze stoupání kdy se člověk s jazykem na vestě těšil, jak se pojede z kopce nebo po rovině. Natěšení na jízdu z kopce přešlo po ozkoušení prvního sjezdu. Fáze klesání byla ve stylu plně zamáčklé brzdové páky, zablokování obou kol a řežba šílenou rychlostí z kopce. Fáze stoupání a klesání se střídala tak rychle, že na fázi rovinka vůbec nedošlo.
Po dojetí prvního kola bylo jasné, že tentokrát necháme boj o přední příčky na jiných a budeme se pilně věnovat přežití. Měli jsme k tomuto rozhodnutí pádné důvody. První byla skutečnost, že nás začali předjíždět závodníci z druhého roštu (ano, ti co startovali 5 minut po nás) a druhý důvod bylo Erikovo zhodnocení, že závod je nebezpečný pro kolo i zdraví.
Ve třetím kole se Erik vysekal. O kolo nás začali předjíždět závoďáci z prvního roštu.
Ve čtvrtém kole už bylo v lese celkem šero, ale oči napumpované adrenalinem svítily jak halogeny. Proto si nebylo možné nevšimnout pana pořadatele, který jel v protisměru a sbíral pásky vyznačující trať. Ujistili jsme ho, že přesně víme, kudy trať vede a pokračovali v démonské stíhačce.
Do pátého kola jsme nebyli vpuštěni. V prostoru startu/cíle nás zastavili pořadatelé s tím, že by už rádi vyhlásili vítěze a šli v klidu na pivo.
Jako trest pro pořadatele za to, že nám neumožnili jet poslední páté kolo, jsme se dohodli nad bojkotem vyhlášení a jeli jsme domů.
Celkově lze závod hodnotit kladně. Yago dojel domlacený, ale dojel. Erik dosekal sebe a kolo, ale dojel. Já jsem dojel po závodě do restaurace pod barák a s myšlenkou, že už nikdy na kolo nesednu jsem se zesekal energetickým nápojem.
