Pohár Drahanské vrchoviny: Žďárná, 1.7.2017
„Nebyl založen se zaměřením na jeden určitý sport…“ Těmito slovy začínají úvodní řádky sekce "O nás" na webu našeho veleslavného sportovního klubu. Fotogalerie mapující sportovní snahy členů však napovídají spíše transformaci na klub běžecký, meteoří matador a jeho naplavená polovička se tedy rozhodli zvýšit poměr účasti na neběhavých disciplínách. O náplň sobotního program bojovaly dva závody, a to buď Vinařská 50 Author Znovín Cup nebo pohodových 12 kiláčků ve Žďárné. Erikovo ekonomické smýšlení zavelelo šetřit na startovném, fifce Jo se taky víc líbilo 12 km než 50, a volba byla jasná.
Protože po 12 km si však člověk nezaslouží vepřo zelo s pěti, vydali se závodníci v sobotu ráno kolmo do Atomova, koupili sobě i bicyklům jízdenku do Skalice a odtud si užili ještě krásných 15 km do kopce na místo Ž. Už při příjezdu do vesnice mírně znejistěli, neboť podle dresu a helmy poznáš hrotiče. Bylo jasné, že Erik je tady špatně. Před závodem si naši cyklisti prozkoumali první půlku závodního kolečka, potkali skokánek a bylo jasné, že i Johis je tady špatně. Nenechali se však odradit a do startovního pole nastoupili, v propozicích psali ženy 4 kola, muži 5, to se přežije. Pro hezké počasí a vysokou účast však každé kategorii ještě dvě kolečka přidali. Ale ten skokánek se dá objet. Pořád dobrý.
Připravit ke startu, pozor…píšťalka, mužská kategorie vyráží a už zhruba po 10 metrech Erik jistí peloton zezadu, co kdyby se někdo neoprávněně přidal!
Holky startují zhruba 2 minuty poté, ženy dohromady s juniorkami, a i Johis se po vzoru svého vyvoleného řadí pěkně v (ne)klidu na konec závodního pelotonu. Aspoň nebude nikomu zavazet. První kousek trati vypadá dle očekávání, skokánek se dá pořád objet. Soupeři již zhruba po 500 metrech mizí v nedohlednu. Jenže po skokánku přichází ta tajemná a zatím neobjevená část trati. Po prudkém sjezdu následuje úzká lávka přes potok, ještě prudší stráň a první pád. Krátký průběh mezi křovím a závodníci jsou zpátky v sedle! Asi tak na 100 m. Po kličkování mezi páskami čeká kmen, krpál jak sviňa směrem dolů a další seznamování s místní hlínou. Když Johis vidí lávku, ale za ní žádný kopec, v duchu konečně jásá. Na sekundu. Další nástraha byla schovaná za křovím. Následuje pár šlápnutí směrem vzhůru, a po cílové nerovince můžou závodníci vyrazit do dalšího kola. Než se ale J do toho druhého opravdu dostane, začnou kolem ní borci najíždět do kola třetího. Jakto?? Projíždějící soupeři si navíc zvládnou za jízdy svým fanouškům postěžovat, že je tam brzdila nějaká (***). Hm, o čem to asi mluví? A protože byly v kategorii ženy 4, na bednu by to o prsa stejně nebylo, J pokorně po prvním kole odevzdává číslo, nahlašuje DNF a jde radši fotit svého milého, který při každém dalším kole nespokojeně cosi vykřikuje a "ahoj miláčku, rád tě vidím" to určitě není. Erik se ale nenechal odradit, se stoickým klidem sobě vlastním záludné pasáže v klidu přešel po nohách vedouce si kolo pěkně vedle sebe, nedbal na tvořící se fronty a tímto stylem porazil hned tři lidi!
Přestože všechny holky předjely Erika, uzený bůček a pivo se rozdávalo za účast, konec dobrý, všechno dobrý a Meteor se mohl vydat zpátky do vesnice za Brnem a užít si dalších bezvadných 50 km v sedle.
