Rimini, 12.-17.8.2009
Lehce před sedmou ranní jsme dorazili do Ravenny, kde proběhla snídaně v místní kavárně a následoval přesun k vodě. Se slovy není umění pít po osmé, to už pije každej si v čase 7.59 otevíráme první pivo a jdeme smočit nohy do moře. I po 20 metrech jí je stále pod kolena. Takhle brzo ráno ale není na co koukat a tak se vydáváme zase na cestu a zastavujeme až 10 km před Rimini, kdy už je vedro napadnutí a pláž plná. Lenost oblíct plavky nás zavedla do plážového baru na sangrii, kde jsme okukovali místní důchodkyně.
V pravé poledne se ubytováváme, zase zadní část kempu, tentokrát hned vedle silnice a ne tak blízko vlaku. Po odpoledni stráveném na pláži, sedíme v kempu a připravujeme se na večer. Zaza to pojal po svým a za půl hodiny se odpálil lahví vodky, pak nám začal pomáhat s bramborama. Čas 20.46 a jeho odplivnutí 3 metry od stanu. Zvuky strašný, ale nám tvrdí, že čůral. Ve sprše proběhl lemond, aby jsme se ve frontě nenudili, což dokazuje i video italské televize, která se snažila dělat se Zazou rozhovor. Těžko říct, jakou reklamu udělalo Czech Republic a neustálý ukazování na poloprázdnýho Bechera. Následovalo asi 50 ešek prokládaných tokáním do všeho okolo - Hi guys! Nakonec se nám přece jen podařilo dostat až na diskotéku Carnaby. Tři patra slibovaly, že si najdem svůj šálek hudby. Vyhrálo patro 3 a podium s tyčí, který jsme zcela ovládli. V průběhu večera si Zaza našel Slovinku, ale záhy ji zase ztratil - škoda.
Na druhý den byl v plánu aquapark, po krásných pěti hodinách spánku jsme i přes zataženou oblohu vyrazili. Zazova slibovaná mlha naštěstí opět nepřišla a nakonec byl zas pařák. Atrakce jsme vyzkoušeli všechny, za zmínku stojí měřená skluzavka se třema hrbama, kde došlo k porovnání, jak je kdo z nás kluzkej. Největším slizákem se stal Jirka s časem 6.64, druhej Erik 6.66 (Pavel mu čas hodně záviděl) následovali PŽ a Vechys 6.80 a do první pětky se ještě vmáčkl Zaza s časem 6.93 (časy jsou uváděny v sekundách). K obědu byla italská kuchyně, lasagne, tortelíny a nechyběla ani pizza.
Večer byl poznamenán nedostatkem spánku a do města jsme se museli lehce přemáhat. Life disco bylo navíc dál než jsme čekali, takže nás musel kousek popovézt bus. Tam s náma jela banda Holanďanů, se kterou jsme se přeřvávali ve zpívání chorálů. V Life se konala holandská party a jejich protivný jódlovačky. Přes ulici se však ozývala hudba lepší a tak jsme šli tam. Po kratším rozkoukání jsme zjistili, že tahle party moc hetero není a když Zazu mávání packy vyzýval místní krasavec k tanci, bylo vše jasné. Nicméně kvalita hudby a naděje, že aspoň těch pár slečen okolo jen na kluky, jsme si dál večera užívali tam. Po cestě domů už jsme zbyli jen tři - Pavel, Vechys a kousek za nima kráčel Zaza. Teda aspoň chvilku za nima šel... v půlce cesty najednou Zaza nebyl a my jen viděli dvě postavy mizející na pláži. Co se tam dělo, ví jen Bůh, Zaza a neznámá, co si ho odtáhla. No a samozřejmě všichni ostatní účastníci zájezdu.
Třetí den byl ve znamení pití už od rána v kempu a nabalování slečen od vedle. I přes úplatky jejich otce pivem, se nám nakonec nepodařilo na slečny zapůsobit. I na pláži jsme byli neúspěšní, a to i přes to, že jsme s sebou měli výborný koktejly mix láhev zelené a litr mlíka a nachut ještě rumicilin zapíjenej kofolkou. Odnesl to Vechys, kterej byl neúprosně zahrabán a nucen pózovat s těmito koktejly. Co čert nechtěl, večera se nedožily poslední zásoby z domu a tak jsme se vydali opět do ulic, tentokrát opačným směrem. Cesta autobusem však byla natolik znavující, že na konečné jsme se otočili a jeli domů. Vechys si usmyslil, že by v 11 večer rád poobědval, se vydal směr kebab a oporou mu zůstal jen Zaza. Ostatní šli do hajan. Cestou z jídla jsme míjeli strip bar. Vechys říká: Vstupný 20e, podíváme se tam?. Zaza na to neodpověděl a zaplul dovnitř. Na schodech se nás ujaly spoře oděné dívky a táhly nás na bar. Bohužel, cash tam nebyl a museli jsme je odmítnout, další 20e za drink pro slečnu už jsme dát nechtěli. Po další hodině, odmítnutí asi desítky dalších a parádním stripu, jsme se raději ubrali k domovu.
Nedělní ráno přineslo chmur do naší, do té doby velmi dobré, nálady. Všichni až na Vechysa měli teplotu a bylo jim zle. Ještě Jirka měl aspoň sílu na procházku městem, ostatní spali. Spánek jim vydržel až do odpoledne, kdy jsme se vydali za kulturou, ať nehnijeme jen v kempu. V San Marinu jsme se mrtvolně prošli, udělali pár fotek pro rodiče a poslali pohledy babičkám. Večer v místní restauraci nebyla zcela podle očekávání, zato místní obchody Jirku nadchli a musel si koupit spoustu nutný věcí, jako bič, pouta a pistoli. Večer už jen krátké bloudění po městě a dokupování posledních suvenýrů.
Poslední den nebyl zdravotně o moc lepší a tak, když ve 12 hodin bylo asi 35°C ve stínu a fronta do lunaparku byla nekonečná a slunečná, jsme se jali odejít k vodě. Odpoledne prosezené v baru a bez kapky alkoholu mnoho zábavy nepřineslo, snad jen poslední koupel v moři to trochu vylepšovala. Následná cesta domů byla dlouhá a opět nepohodlná.
Tento výlet nikdo nemůže nazvat dovolenou. Z té se člověk vrací odpočatý a uvolněný, zatímco my se vraceli rozbití, nemocní a všechno nás bolelo...
