Kolo pro život: Hustopeče, 28.4.2018
Meteor se poslední dobou nemůže rozhodnout, zda se jmenovat SK Meteor nebo BK Meteor, a tak se Erik se svou snoubenkou pokusili vyrovnat skóre neběžeckých závodů oproti běžeckým, naložili své horské speciály do nejrychlejšího auta světa, tzv. Hrocha, a z Lelekovic se vydali do Hustopečí.
Erik ještě v pátek deklaroval, kterak podpoří Jo, která potřebovala šetřit síly na nedělní cross, a dají si spolu celou závodní trasu v holčičím tempu, jenže 400 stovky hrotičů v upnutých dresíkách jeho ambice rázem změnily. Kolo na kolo, šlapka na šlapce, těsně před 12 to v startovním pelotonu vřelo a Johis nervózně marně hledala v závodním poli důchodce, se kterýma by mohla držet tempo. Prvních pět kilometrů od startovního oblouku bylo hotový pošušňáníčko, tolik prachu naši reprezentanti nevdechli, nespolykali, nenabrali do očí a jiných děr dohromady za celej život (ještě, že jsou meteor dresy bílý!). Závodní balík se postupně roztrhal, za Erikem se jen zaprášilo a Jo se dalších 15 km rozhodovala, jestli zachová svoje dámičkovský tempo (musí se šetřit na neděli, že jo), a nebo jestli se zkusí i trochu zadýchat. Partička předjížděcích strejdů na kole bez přehazovaček ji však vyhecovala, začala do kopce předjíždět borce, kteří jí to z kopce vraceli i s úrokama, ale zamakala a na druhým úseku si na chleba namazala hned 8 závoďáků. Zrychlit do cíle jí potom pomohla vidina plněných knedlíků s uzeným a celkově ji tedy předjelo jen 317 lidí, mezi nimi i její milý, který do cíle dorazil zhruba o půl dne dřív. Závod to byl pěkný, knedlíky dobrý a na pořadí se historie neptá.
