Letkovský šíp, 4.8.2018

Vrchol léta, teplota na Sluníčku šplhá k pěkným 5 780 K a ve Vanglu se konají cyklozávody. Kombinace, která se nedá odmítnout!

Doma jsem holkám namluvil, že zatímco já budu závodit, ony se budou moct koupat v řece, že je to tam moc pěkný. Skočily na to i s navijákem a tak jsme vyrazili. Na místo jsme dorazili hujersky hodinu před startem a zjistili, že se startuje po jednom po minutě, takže ještě skoro půl hodiny navrch.

Tak jsme aspoň vyrazili okouknout tu koupačku. A hle, kde nic, tu nic, jen sráz k řece a to bylo všechno. Dětský hřiště taky v nedohlednu. Pomalu se ze mě stával adept na otce roku O:)

Po tomto zjištění jsme se šinuli zpátky ke startu. Nebylo kam spěchat, tak jsem ještě vyrazil zajet kolo. Když jsem se vrátil, pořadatele něco hudrovali, tak jsem šel omrknout, jestli nehledají mě a ono jo. Pak na mě jeden řval jeď, druhej počkej... Chvilku jsem koukal a pak jel.

Před sebou 18 km, takovej kousek, napálím to. Nadšení mi vydrželo do první zatáčky, za níž se zjevil nepříjemně prudkej kopec, kterej následně nebral konce. Cca v polovině stoupání se mi začal vracet dietní oběd - sekačka s bramborama s másílkem (vzorovýma dle babi Vechetové - bramborama se musí dát vomejtat). Takže od půlky prvního kola jsem měl pocit, že mám v žaludku kamení zalitý sudem vody a všechno to chtělo ven. Naštěstí druhá půlka okruhu už byla z kopce nebo po rovině. Navíc spadenej řetěz mi dal dalších pár chvil odpočinku. Na otočce jsem zamácal Mace s Rózou, jen ten úsměvem jsem nevykouzlil.

Druhé kolo už byl ale jen boj o přežití a vůli nevzdat. O nějakých ambicích nemohla být vůbec řeč a časoměřiči výtahli místo stopek kalendář.

Nakonec jsem přece jen cíle dosáhl před setměním. Místní paní pořadatelka mě přemluvila, abychom počkali i na tombolu. Nekoupit si týden předtím novou helmu, jistě bych tu vyhranou ocenil daleko víc. Ale snad ji nejákýmu adamovskýmu kudrnáčovi z Meteoru udám :-)