Mistrovství světa v travním lyžování, Rettenbach (AUT), 2.-6.9.2009
Po středečním tréninku a osahání svahu následovalo čtyřdenní klání o mistrovské tituly. Naše cíle byly jasné, získat zlato ve slalomu a pokusit se o cenné kovy i v dalších disciplínách. První disciplínou byl obří slalom. Kluci se do něj pustili neohroženě, Erik se kvalitní jízdou udržoval na dostřel k elitě, Vechys bohužel ve třetí bráně přišel o hůlku a tak jízda pro něj byla spíš bojem o přežití. Nakonec jsme zůstali těsně za světovou špičkou, ale i tak jsme nezoufali.
Páteční prochcané SG pro nás bylo jen nutné zlo a tak jsme se o výsledky ani nezajímali.
Třetí disciplínou byl slalom. Tato disciplína v nás vždy vyvolá mírné vzrušení, protože jsme v ní vážně dobří. Dokázalo to i první kolo, kdy se oba naši borci vecpali do první třicítky a v druhém kolem tak útočili z nejlepších pozic. Jako první z nich vyrazil na trať Vechys a parádní jízdou se v cíli zařadil na prozatímní vedoucí pozici. I Erik byl po dojezdu do cíle ve vedení, avšak jak sám přiznal a následně byl i traťovými komisaři usvědčen, nezvládl nájezd do jedné z bran a vzal ji mezi nohama. Nebyl však jedinou obětí zákeřné stavby jeho rakouského jmenovce. V mužské kategorii byl výpadek asi 40%, u žen to bylo ještě horší. Kýženého zlata jsme bohužel nedosáhli, i tak jsme troufám si říct ostudu neudělali.
Poslední sada medailí se rozdělovala v superkombinaci. Ranní SG jsme zajeli solidně. Druhé kole stavěl opět ten pomatenej Rakušák a stavba vypadala téměř identicky jak o den dřív. Naštěstí nám na startu náš zvěd Géčko prozradil, že kritická pasáž je dnes sjízdná a my mohli jet naplno. Lépe nakonec skončil Erik, který se fantastickou jízdou ve slalomu posunul o spoustu příček dopředu a svému kolegovi oplatil porážku ze SG.
Je jen škoda, že na naši nejsilnější disciplínu nedorazila naše morální podpora v podání eFka a Zazy, případně jejich slečen. Ještě v úterý slibovali jak určitě dorazí, už ve čtvrtek to bylo možná a nakonec nic. Tak jim vřelé díky!
