Gladiator race Holice, 15.6.2019

Již druhý společný závod Markétky (M) a Martínka (Y).

Přípravu tentokrát nepodcenili a od minulého závodu byli jednou lozit v Hangáru, kde M hned po příchodu obdivovala místní šlachovité borce bez triček, tak se Y rozhodl také shodit vršek, nicméně ho M velmi rychle zastavila slovy: "Jen to mi nedělej!". Y se nenechal rozhodit a chtěl se před M předvést alespoň na stěně. Prvních 10min byl za hvězdu, nicméně mu velmi brzy došly síly v rukou a již se neudržel vůbec na ničem, tak radši chválil M jak jí to dobře jde s výhledem zespod. Další společný trénink již z nepochopitelných důvodů M nechtěla, tak nezbývalo, než přejít na zaručenou metodu s alkoholem. Naštěstí si to ve čtvrtek před závodem rozmyslela a šla s Y na beach, kdy jsme sice dostali od eF a Erika rychtu, ale potrénovali jsme vzájemnou důvěru a plácání dlaněmi.

Zatímco M se poslední 2 týdny před závodem snažila srovnat s klimatizací v práci, Y poctivě střídal běh a pití. V pátek před závodem si dal cyklo výlet 68km do sklípku s kolegy, takže kvalitní příprava s bílým vínem a půlnočním koupáním byla zaručená. Brzké ranní vstávání, pár km do Břeclavi kolmo, vlakem do Brna, nasednout do auta a hurá vyzvednout M. Cesta probíhala poklidně, kdy Y se soustředil na cestu, zatímco M počítala mrtvoly kolem cesty. Výsledem za cestu tam i zpět byl tuším: 3x ježek, 2x zajíc, 1x malý divočák, 1x koroptev, 1x již neidentifikovatelný pták střední velikosti. Cestou se 2x občerstvili na benzínce a již byli na místě. Čas byl tak akorát na převlečení, Yagův předzávodní rituál a hurá na start.

Závod začal poklidně zvednutím bečky, plazením pod sítí, ručkování a následný běh kolem pole. Vrh koulí pod kopcem Y nezvládl, holt není ten kdo má z tohoto páru svaly. Společné převrácení pneumatiky v pohodě a hurá do lesíku. Jaké bylo překvapení, když nás nahnali do bahnitého příkopu, kde to začalo hustým jílem s hloubkou po lýtka s postupným prohlubováním až pod pás. Při výlezu z bláta Y neváhá M zezadu pomoci a díky tomu měla cca následují 2km blátivé obtisky Y rukou na obou půlkách. Postupně se střídaly další nástrahy jako je betonová koule obalená několika centimetry bláta, ručkování po desce atd., vždy proložené hlubším a hlubším blátem se střídavou hustotou. Některé překážky M vyhodnotila, že nemá smysl zkoušet a šli jsme rovnou na handicap (běh, rak popředu, rak pozadu, pes atd.). Většina závodu vedla údolím, kdy trasa byla vedená střídavě nahoru a dolů. Cesty dolů běháme, rovinky povětšinou taky, cesty nahoru Y bere M za ruku a pomáhá jí, aby nezpomalovala. V jednom kopci jsou organizátorem pochváleni jako pěkný párek. Na druhé straně údolí jsme proběhli tunýlkem, ve kterém stál blbě zaparkovaný hovnocuc, za kterým stačilo vyskočit na stráni zavěšené pneumatiky a vyšplhat nahoru, pak již čekala pro Y nejtěžší překážka a to nesení 200l plechového sudu, což již od minule má natrénované, ale to nebyl celý od bláta, takže sud klouže, Y jede z posledního, psychicky je na dně, nicméně ho M povzbuzuje milými slovy: "Dělej, odpočívat můžeš v cílí". Následuje stěna, kde si navzájem pomůžou, šikmá deska na přitahování a poslední bahenní vložka, kde jde spíše o močůvku, M sice hudruje na smrad, ale je z brněnského týmu Extreme fecal runners, tak by jí těch pár plaveckých temp nemělo vadit. Nošení 10kg závaží v jedné ruce Y taky s obtížemi zvládá a hurá zase chytit M za ruku. Výběh na kopeček a již je cíl nadohled. Cestou bohužel Y nedal přesun z bodu A do bodu B s kolíky v rukou, kdy je třeba kolíky postupně přepíchávat do dalších a dalších děr (chichi, hezký dvojsmysl). Šplhání po zablácené kulatině ani nezkoušíme, zato přeskoky beden snožmo zvládáme s přehledem, opět zavazí v cestě kontejner, naštěstí je z něho pověšená síť, takže pohoda, místo klasických přítahů tentokrát organizátor nachystal protáčející se madla, kdy se je třeba postupně přechytat až k prvnímu. Poslední překážkou je takzvaná Vlna, kdy za pomoci dalších závodníků se dostáváme na druhou stranu a jsme v cíli. Jásáme, jsme průběžně čtvrtí, bohužel nás pak ještě další týmy odsunuli na 6. místo z celkem 56mixů. Na závěr nějaké to focení v cíli, sprcha pod kohoutkem, kde Y viděl M v něčem, co má zakázáno napsat, ale čtenářova fantazie si jistě něco domyslí či odmyslí.

Cestou domů jsme se zastavili v Holicích na oběd, kdy jsme na jídlo čekali více než hodinu, během které Y málem usnul, ale jídlo bylo výborné, takže čekání prominuto. Cesta do Brna byla dlouhá, tak jsme si ji zpestřovali zpěvem podle toho co hráli v rádiu Blaník či Impuls, bohužel M nechtěla jít do duetu, tak jí Y aspoň zazpíval společně s Míšou Davidem refrén písně "Každý mi tě lásko závidí", čímž vykouzlil u M úsměv na tváři a červené tváře a navíc pokořil veškeré hranice a nyní se již nemusí stydět vůbec za nic. Na závěr si slíbili, že se jako gladiátorský pár nevymění, takže se již nyní můžetě těšit na pokračování.

Co napsat závěrem?

Byl to krásný slunečný den se spoustou bláta. Y a M se posunuli dále jak ve výsledcích závodu, tak v držení se za ruku.

Fotky snad budou časem ZDE

Video ZDE