Cross-country duatlon Šibák, 19.10.2019
V rámci klasického pátečního večera v Troubelíně u Johisových rodičů teče víno a slivovica proudem, stoly se prohýbají pod tíhou pochutin od mámy Sylvy a sobota bývá ve znamení lehčího bolehlavu a těžšího přežrání. Tento stav vyhodnotili naši reprezentanti jako ideální pro běh a jízdu na kole a přihlásili se do štafety na terénní duatlon v sousedním Uničově.
Bohužel se ukázalo, že zásoby zřejmě došly, rodiče se rozhodli dělat mrtvé brouky a místo aby Brňáky vítali otevřenou náručí a pořádnou hostinou, odjeli večírkovat jinam. Naše reprezentanty tak čekala v pátek večer pouze poloprázdná lednička a čivava, šli tedy rovnou spát, nechutně střízliví a trochu hladoví.
Ráno na startu byla tlačenice, spoustu závodníků z Uničova a okolních vesnic, Johis proto radši moudře zůstala vzadu, aby nebyla ušlapána a aby se v průběhu své běžecké části mohla statečně probojovávat na první pozice. Během prvních 200 metrů pochopila, že jeden nealko večer zřejmě nespasí společensky orientované jaro/léto/podzim ani nedostatek tréninku. První běžecký úsek naštěstí přežila a aspoň zvládla předat štafetu a nechala Míšovi spoustu prostoru předvést, co umí. Chudák vyjížděl do cyklistické části asi 45. z 50. Pořadatelé nestačili valit oči, Míša sjel většinu soupeřů ze štafety a Johis vybíhala do své druhé běžecké části s výborným celkovým časem. Bohužel, síly ani fyzičku nikde na občerstvovačce nerozdávali, co Míša sjel, Johis nechala na trati, a náš páreček si k medailím nečuchl ani z dálky. Nezbývá než přát Johisovi od Ježíška trochu kondice a Míšovi pevné nervy do dalších závodů.
