JeLyMan, 23.2.2020
Do závodu se manželé Klimešovi přihlásili s velkým nadšením. Jizerská byla bezvadná, můžou zase využít mázu ze Swixu, sněhu bylo dost, trasy na Paprsku znají, žádný velký kopce, bude to super. Už od středy se ale předpověď začla vybarvovat, a to hlavně do modra a hlásila zbytečně moc deště, což se ani do nedělního rána nezlepšilo.
K Paprsku naši závodníci vyjížděli se zapnutýma stěračema, Erik klasicky dvoje běžky v kufru a Johis náběh na eško, neboť se po pátečnímu večírku stále necítila na 21 km, navíc v lijáku. Ale máza ze Swixu to jistě zachrání. V naději, že déšť bude jedinej problém, byly opět investovány dvě kila za vrstvičku klistru, běžky s kožíškem zůstaly v autě rovnou (zpětně toto Erik považuje za jedno z jeho nejhorších závodních rozhodnutí). Už v první zatáčce ale bylo jasný, že déšť není jedinej problém; spíš ten nejmenší problém. Těžko říct, kde kdo udělal chybu. Máza ze Swixu jakoby nebyla, dva kroky dopředu, šest kroků vzad. Každý pikopřevýšení bylo třeba zdolávat stromkem, déšť se stupňoval, na občerstvovačce nebyla Milka, debilní hodinky hlásily každých 10 metrů rychlost (díky za připomenutí, že pomalejc už to nejde). Před Erika se vměstnala většina startovního pole, před Johisa taktéž plus jako bonus dala brutální 50sekundovou rychtu poslednímu. Pozitivní je, že se laťka nastavená takto nízko bude jen těžko překonávat a snad žádnej závod už nemůže být horší. SKOL.
